Japonsko se stává oblíbenou destinací pro cestování a turistiku. Evropské letecké společnosti snižují kapacity do Spojených států, zatímco je zvyšují do destinací, jako je Japonsko.
Japonský jen je pro ty, kteří platí v eurech nebo USD, relativně slabý, což Japonsko činí atraktivnější a dostupnější destinací.
Koncept s různými názvy se stává zřejmým i v Japonsku. Tarify Kamaaina na Havaji platí pouze pro místní dopravu; zlevněné jízdenky na vlak „German Ticket“ od DB jsou k dispozici pouze pro rezidenty, vstupné do pařížského Louvru má dvě úrovně – pro místní a pro turisty – a tento trend se v Japonsku stává realitou.
Turistické webové stránky a webové stránky s prodejem vstupenek zobrazují různé ceny v závislosti na tom, kdo si je prohlíží. Uživatelé s trvalým pobytem v Japonsku platí méně ve srovnání s těmi, kteří mají zahraniční adresu.
Historická místa, atrakce a dokonce i některé restaurace nebo hotely mají dvouúrovňový cenový systém.
Každý má jiné důvody pro zavedení dvouúrovňového zpoplatnění. U historických památek, jako je hrad Himedži v prefektuře Hjógo, pomáhají dodatečné příjmy kontrolovat dopravu a přispívají na údržbu lokality. Místa jako chrám Nanzōin v prefektuře Fukuoka používají peníze na opravu škod způsobených hrstkou turistů.
A pak některé společnosti jen honí jen. To je případ okinawského zábavního parku Junglia, který se minulý měsíc dostal na titulní stránky novin s cenami pro nerezidenty o 1,870 12.60 jenů (XNUMX dolarů) vyššími. Dokonce i některé restaurace se do akce zapojují.
Je to diskriminace, nebo chytrý marketing?
Takové povrchní úsudky mohou vést k tomu, že s japonským občanem, jehož rodič není japonským občanem, bude zacházeno jako s turistou, protože „nevypadá dostatečně japonsky“. Může to také vést k tomu, že obyvatelé budou muset platit přemrštěné ceny, i když zde žijí už léta.
Mnozí, kteří obecně souhlasí s dvouúrovňovým systémem cen, poznamenávají, že se těmto problémům lze vyhnout tím, že rozdíl uplatníte jako „slevu pro místní“. Většina poboček v Japonsku však zřejmě volí přístup „pokud to vypadá a zní jako cizinec“.
Je dvouúrovňové stanovování cen podle japonského práva legální, nebo by se dalo považovat za formu diskriminace? Podniky si ve většině případů mohou svobodně stanovovat vlastní ceny dle vlastního uvážení. Musí si však dávat pozor, aby jejich jednání neznamenalo „nepřiměřenou diskriminaci“. Zejména vládou provozované místo musí být opatrné, aby jeho jednání neznamenalo odepření vstupu na místo považované za „veřejné zařízení“.
Daňový právník vysvětlil, že Junglia si jako soukromá firma může stanovit jakoukoli cenu. „Pokud je cenový rozdíl přiměřený, je malá šance, že to bude z právního hlediska považováno za nepřiměřenou diskriminaci.“
Existuje riziko, že by podniky mohly porušit zákony na ochranu spotřebitele, pokud zavedou dvouúrovňové ceny, ale pro rezidenty budou silně propagovat nižší cenu.
Zanechat komentář