Pod povrchem židovského života

Německý filozof Martin Buber

1. Období fin de siècle (konec 19. a počátek 20. století) bylo zlatým věkem německých vědeckých prací a filozofie.
2. Toto období bylo ve východní Evropě také obdobím velké chudoby.
3. Rozdíly mezi oběma stranami Evropy se projevovaly mnoha způsoby. Západní Evropa byla bohatá, kultivovaná a propracovaná.

To, co platilo pro obecnou evropskou společnost, platilo také pro židovský svět. Napoleonovo osvobození Židů z ghett Francie a Německa mělo za následek židovskou akulturaci do západoevropské společnosti.

Západoevropští Židé mluvili jazykem svého národa a přijali evropské kulturní vzorce. Mnozí byli vzděláváni na nejlepších evropských univerzitách. Stejně jako v případě jejich krajanů, mnoho západoevropských Židů mělo sklon dívat se na východoevropské Židy shora. Masy polských, ruských a ukrajinských Židů byly chudé a nevzdělané v západním jazyce a kultuře. Žili ve vesnicích zvaných shtetls (jak je popsáno v „Šumař na střeše“). Západoevropští a američtí Židé považovali své východní bratry za symboly všeho, co chtěli uniknout.

Právě na tomto rozděleném kontinentu velký Žid Německý filozof Martin Buber (1878-1965), strávil první část svého života.

Během prvních desetiletí 20. století byl Buber jedním z největších německých filozofů. Zamiloval se do židovského života ve východní Evropě a sloužil jako most, který spojoval tyto dva světy.

Před nástupem nacistického Německa byl Buber profesorem na univerzitě ve Frankfortu a plodným spisovatelem v němčině i hebrejštině. Jeho klasické filozofické dílo „Ich und Du“ (Já a ty) se stále čte po celém světě.

Mnoho literárních kritiků a filozofů považovalo Bubera za obra rané filozofie a sociálního myšlení 20. století. Jeho akademická práce měla zásadní vliv na celou řadu oblastí, včetně lékařské antropologie, filozofické psychologie a pedagogické teorie. Byl také překladatelem Bible. Překlad Hebrejského písma od Bubera a Rosenzweiga je klasikou německé literatury.

Buber byl fascinován světem východoevropského židovského života. Ačkoli se jeho kolegové na shtetl dívali shora, Buber zjistil, že pod drsným povrchem těchto komunit se skrývá hluboký a živý sociální svět, svět, který byl velmi složitý a sociologicky propracovaný. Jeho slavné literární dílo „Chassidic Tales“ nejenže dodalo důstojnost opovrhované společnosti, ale také ukázalo, že hluboké filozofické myšlení nebylo jedinou provincií západních akademiků.

Buber oživil nejen společenskou stránku shtetl života, ale také jeho duchovní vztahy s Bohem.

Buber nás „zve“ do života shtetl. Ukazuje, že tyto vesnice, i když chudé na světské zboží, byly bohaté na tradice a spiritualitu.

Při čtení Buberových děl se dozvídáme, že lidé nuceni žít uprostřed chudoby a fanatismu dokázali přeměnit naděje v činy a nenávist v lásku.

Buberovy „Chasidic Tales“ můžeme číst na dvou úrovních. Na první úrovni čteme lidové příběhy o lidech, kteří se snaží prospívat v nepřátelském světě, ve světě, ve kterém bylo pouhé přežití téměř zázračné. Na hlubší úrovni nacházíme propracovanou filozofii, která čtenáře učí bujarosti vůči životu uprostřed zoufalství.

V průběhu Buberovy práce vidíme, jak se obyvatelé shtetlu stali Božími partnery. Na rozdíl od „sofistikovaných“ Západoevropanů se tito „nenároční“ obyvatelé nepokoušeli definovat Boha. Prostě žili v trvalém vztahu s Bohem. Lidé ze shtetlu používali slova střídmě. I když mluvíme s Bohem, emoce byly často vyjádřeny hudbou „neegoona“: písně beze slov, jejíž zpěv je přiblížil k Bohu.

Martin Buber shromáždil tyto legendy, zabalil je do akademicky propracovaných obalů a získal pro ně pocit respektu v celém západním světě.

Jeho knihy: „Hundert chassidische Geschichten“ (Sto chassidických příběhů) a „Die Erzählungen der Chassidim“ (Hasidické příběhy) ukázaly hloubku ducha uprostřed chudoby a představily světu nové pohledy na moudrost.

Podařilo se mu překlenout živou víru východoevropského židovstva se suchým akademickým životem sofistikovaného Západu, takže jsme si položili otázku, zda se skupina měla opravdu lépe?

Buber ukázal, jak západní akademici fragmentovali realitu, zatímco ve světě shtetl bylo hledání celistvosti. Buber také vystavil západní filozofii konceptu tzimtzum: myšlence božské kontrakce a umožňující tak posvěcení obyčejného. Když čteme Bubera, vidíme, jak obyvatelé shtetlů všude našli Boha, protože Bůh vytvořil prostor, ve kterém mohli lidé růst.

Buber nekončí popisem vztahu mezi lidstvem a Bohem (bein adam la-makom), ale vstupuje také do světa lidských mezilidských vztahů (bein adam l'chaero).

Pro Bubera to jsou pouze interakce mezi lidmi, které vytvářejí pokrývku lásky a ochranu před chladem nenávisti a předsudků. V Buberově světě neexistuje žádné rozdělení mezi politickým a duchovním, mezi prací a modlitbou, mezi domácími pracemi a majestátními. Pravda se nenachází v neznámu, v tajemném, ale ve zjevném, v interakci mezi člověkem a životem. Buber ukazuje, jak tyto vztahy mění bezcitný svět a díky tradicím činí život hodným života.

V Buberově zobrazení shtetl není nikdo zcela dobrý ani zlý. Místo toho se hledá teshuvah, obrací se a vrací se k Bohu s celkovou bytostí.

Buber nám představuje, stejně jako Sholom Aleichem, o kterém jsem psal minulý měsíc, obyčejné lidi, kteří nacházejí Boha v pozemských rutinách života. Buberovy osobnosti nesahají za lidské hranice, ale spíše žijí svůj život tak, že tím, že jsou lidmi, se spojují s Bohem. Buber je příkladem této akce prostřednictvím osobnosti tzadika (duchovního a komunálního vůdce). Tzadik ctil každý den, dělal ho svatým, zázrakem posvěcení únavných a nevzrušujících rutin života.

Buberovy spisy popisují svět, který už neexistuje.

Zničeni nenávistí nacistické Evropy a jejího moře předsudků nám nezbývá nic jiného než příběhy, ale jsou to příběhy, kvůli nimž stojí za to žít, a to díky racionálnímu německému filozofovi, který uprchl z Německa a obnovil svůj život v Izraeli, že i my můžeme posvětit obyčejné a najít Boha ve všem, co děláme.

Peter Tarlow Iemeritní rabín v Texas A&M Hillel Foundation v College Station. Je kaplanem pro policejní oddělení College Station a vyučuje na Texas A&M College of Medicine.