Narychlo domluvené setkání dvou ministrů odpovědných za cestovní ruch Keni a Tanzanie, jehož cílem bylo projednat a vyřešit odepření přístupu užitkových vozidel registrovaných v Tanzanii, jako jsou safari 4x4 a transferové autobusy na mezinárodní letiště Jomo Kenyatta (JKIA), přineslo žádný okamžitý výsledek.
Dvě delegace, které se včera sešly v Nairobi, se však dohodly, že se sejdou za tři týdny, a poskytly tak každé straně čas a příležitost sestavit úplnější program stížností, které přechovávají.
V prosinci, po tom, co keňská strana považuje za náležité upozornění, byl transferovým autobusům a vozidlům safari s tanzanskou registrací zastaven přístup na mezinárodní letiště v Nairobi, což zasadilo těžkou ránu tanzanskému turistickému sektoru, protože nejméně 40 procent všech příletů Tanzanští safari dorazí do JKIA, což je pokles oproti 70+ procentům před dvěma desetiletími.
V dohodě z roku 1985, po znovuotevření hranic, které Tanzanie jednostranně uzavřela po rozpadu prvního Východoafrického společenství, byla dohodnuta určitá pravidla týkající se přístupu nebo zákazu přístupu do parků; hraniční přechody; a výdejní místa. Keňské zdroje, podrážděné pokračujícím uzavíráním hraničního bodu Bologonja, tvrdily, že přístup do Keni nezahrnuje mezinárodní letiště Jomo Kenyatta, i když byl po určitou dobu udělen omylem.
To však pro někoho, kdo to pozoruje zvenčí, velmi připomínalo reakci sýkorky za tetování Keny poté, co ji jejich tanzanští protějšky až příliš často napichovali.
Na další tři týdny si proto tanzanské kyvadlové autobusy a safari vozidla najdou keňského operátora, který jejich klienty odveze na letiště nebo je odtud vyzvedne. Po vyjetí mimo obvod letiště si mohou zajistit výměnu. To zahrnuje dodatečné náklady a zjevně to obtěžuje turisty, což postřeh zamítl běžný keňský zdroj, když napsal: „Jak moc jsou naši klienti nepříjemní, když pokračují z Keni do tanzanských parků? Musí za sebou nechat svého průvodce, řidiče a proč? Odvětví safari v Tanzanii je nyní stejně rozvinuté jako naše, takže v číslech již neexistují žádné výhody ani nevýhody. Je čas jednou provždy vyřešit přístup do Bologonje a zanechme předstírání, že hraniční přechody nejsou možné kvůli dopadu na životní prostředí. To jsou obyčejní býci*** a oni to vědí. Bylo to protekcionistické opatření. Pokud nemohou přijmout pravidla EAC, ať to řeknou a odejdou. Pak alespoň víme, kde jsme všichni.“
Tanzanský zdroj z Arushy zase komentoval: „Zablokování našich vozů pro JKIA přišlo z čista jasna. Nebylo nám to řečeno, bez ohledu na to, co vám Keňané řekli. To se právě stalo jednoho prosincového dne a způsobilo to, že turisté téměř zmeškali let, zatímco jiní byli doslova celé hodiny uvězněni na letištním terminálu a čekali na vyzvednutí. Museli jsme si najmout taxíky, abychom je a jejich zavazadla odvezli naproti našim autům tam, kde letištní silnice odbočuje na dálnici Mombasa. Nebylo to bezpečné; ve skutečnosti to bylo nebezpečné, ale tady jsi. Keňané se starali jen o to, aby nám způsobili nějakou odplatu. Ať už to vyvolalo cokoli, a částečně obviňuji i naše pohraniční úředníky v Namanze, jsou zlí; víme to, ale jejich pletky s keňskými auty a touroperátory by neměly ospravedlňovat to, co nám Keňané potom udělali. Doufám, že si brzy sedneme, promluvíme si o tom a najdeme řešení, jinak se obávám, že to bude ještě eskalovat."
Zdroje v širším regionu, jak v Ugandě, tak ve Rwandě, vyjádřily své zděšení nad eskalací sporů mezi Keňou a Tanzanií a uvedly, že to porušuje ducha Východoafrického společenství a „absolutně nepomáhá naše úsilí propagovat východní Afriku jako jednu regionální destinaci s mnoha atrakcemi.“ Přidal jeden velmi zkušený zdroj z Kigali: „Stojíme vedle a nevěřícně to sledujeme. Zdá se, že jsou připraveni uříznout si nosy, aby jim vzdorovali tváře. Jak moc to může být horší? Až to zasáhne mezinárodní média, bude to další hřebíček do naší rakve po vypořádání se s krizí Ebola, která nás všechny zasáhla, a bezpečnostními problémy, které Keňa má. To je špatné pro nás všechny ve východní Africe a my se pro jednou budeme snažit prostřednictvím Arushy [ústředí Východoafrického společenství a sídla sekretariátu] pomoci a vyřešit nevyřešené problémy mezi nimi dvěma. Trvat tři týdny, než se znovu setkáme, je také samozřejmě urážkou naší inteligence. Tohle mohlo a mělo být vyřešeno včera. Za toto zpoždění bude obviňována Keňa a budeme si pamatovat, jak jejich letecké regulační orgány zabraňují Fastjetu létat z Daru do Nairobi a jak se chovali dokonce i vůči RawndAir při letech z Entebbe. Právě teď dělají všechny špatné věci a mezitím turismus do Keni trpí, místo aby se zotavoval. Vůbec ne dobře!"
Když byl ugandský zdroj požádán o komentář, odpověděl stručně: „Raději se do toho nepleteme. Je na nich, aby to vyřešili. Proč mě žádáš o komentář? Zeptejte se Keňanů a Tanzanců. Je to jejich problém, ne náš. Pokud chtějí, aby se setkali na neutrální půdě, ať přijdou do Munyonyo [konferenční a rekreační středisko u jezera Kampala] a my je pohostíme. Ale jinak, pokud by se někdo měl nebo mohl zapojit, je to EAC, ne my jako země.“
Sentimentů a názorů je také mnoho, zatímco všechny oči jsou nyní upřeny na Tanzanii, aby se zjistilo, zda budou od nynějška do zasedání za tři týdny přijata nějaká další odvetná opatření.
