Národní park Band-E-Amir, Afghánistán – Velké sny se odrážejí v azurově zbarveném třpytu těchto nedotčených horských jezer: donkichotské ambice Afghánistánu stát se turistickým rájem.
S věnováním dnešního prvního národního parku v zemi, tvořeného šesti propojenými jezery lemovanými úchvatnými travertinovými útesy, úředníci vyjádřili naději, že se návštěvníci po třech desetiletích války mohou pomalu vrátit do Afghánistánu.
Tento národ nemá místo na turistické mapě od 1970. let minulého století. V té době to byla oblíbená zastávka na hippie stezce, její exotika na Hedvábné stezce a levný hašiš byly neodolatelným lákadlem.
V současné době, kdy povstání pod vedením Talibanu zuří, ministerstvo zahraničí nadále „důrazně varuje občany USA před cestami do Afghánistánu“ a dodává, že žádná část země „by neměla být považována za imunní vůči násilí“.
Přesto byl americký velvyslanec Karl Eikenberry mezi hodnostáři, kteří se připojili k zasvěcení národního parku Band-e-Amir, a řekl publiku VIP osob a vesničanů shromážděným pod provizorním stanem, že tato příležitost znamenala „hrdý okamžik pro Afghánistán. . . znovuprobuzení."
Park leží v provincii Bamian ve středním Afghánistánu, která je známá nadpozemskou krásou své krajiny a také výrazným nedostatkem násilí povstalců. Ale sluncem zalitá údolí provincie skrývají temnou minulost.
V roce 2001 se zničení obřích soch Buddhy z Bamian ze strany Talibanu stalo znakem represivní vlády hnutí. Na konci 1990. let byli menšinoví Hazarové v Bamianu a jinde terčem etnického krveprolití.
Vytvoření národního parku v Band-e-Amir je vyvrcholením 35 let snah afghánských a mezinárodních skupin, opakovaně vykolejených válkou a ohrožených v jednu chvíli obrovským navrhovaným hydroelektrárenským projektem. K tomu došlo především díky úsilí guvernérky provincie Habiba Sarabi, která byla přítomna zasvěcení.
Po staletí tvořily invazní armády drtivou většinu zahraničních návštěvníků Afghánistánu. Nyní lze spočítat jen pramínek mezinárodních turistů, ale Bamian je již dlouho stálým lákadlem pro afghánské rodiny spolu se zahraničními humanitárními pracovníky a dalšími expatrioty.
"Myslím, že bude přicházet stále více lidí, protože si uvědomí, že se jedná o velmi bezpečný kout země," řekl Šér Husajn, jehož hotel má výhled na prázdné výklenky, kde kdysi stávali Buddhové.
Pokud jde o to, kdy by Afghánistán jako celek mohl být pro příležitostného cestovatele dostatečně bezpečný, Eikenberry – který byl tříhvězdičkový armádní generál a veterán afghánské války, než se ujal svého velvyslanectví – uznal: „Bude to nějakou dobu trvat.
Scénické kouzlo parku je přesto takové, že dává v Afghánistánu vzniknout raritě: impulsu k dovádění. Na břehu jezera nastoupil velvyslanec do bledě modrého člunu se šlapadlem ve tvaru labutě a na otočku vzal viceprezidenta země Karima Khaliliho.
Band-e-Amir je poměrně nepřístupný; dostat se sem vyžaduje hrbolatou 10hodinovou cestu přes dvě pohoří z hlavního města Kábulu, asi 110 mil na východ. Očekává se, že silniční projekt financovaný USA nakonec zkrátí tuto cestu na tři hodiny.
Někteří by byli rádi, kdyby tato oblast zůstala mimo vyšlapané cesty v obavách o svůj křehký ekosystém.
Marnie Gustavsonová, Američanka, která v Kábulu provozuje neziskovou organizaci, která pracuje se znevýhodněnými Afghánci, vzpomínala, jak v 1960. letech navštěvovala jezera jako dítě se svými rodiči, kteří byli rozvojovými pracovníky. Koupání v krystalických jezerech po dlouhé, prašné cestě popsala jako „magické“.
"Nějaký rozvoj cestovního ruchu je dobrý, protože pomůže místním lidem a místní ekonomice," řekla. "Jen toho ne moc."
CO SI Z TOHOTO ČLÁNKU ODVĚTŘIT:
- Ambassador Karl Eikenberry was among the dignitaries who joined in the dedication of Band-e-Amir National Park, telling an audience of VIPs and villagers gathered under a makeshift tent that the occasion marked a “proud moment for Afghanistan .
- The creation of a national park at Band-e-Amir is the culmination of 35 years of efforts by Afghan and international groups, repeatedly derailed by war and threatened at one point by a huge proposed hydroelectric project.
- Marnie Gustavson, an American who runs a nonprofit organization in Kabul that works with disadvantaged Afghans, recalled visiting the lakes as a child in the 1960s with her parents, who were development workers.
