Angličtina, známka kolonizované země pro thajského ministra školství

BANGKOK (eTN) – Navzdory zásadnímu významu cestovního ruchu pro thajskou ekonomiku a úspěšnému úsilí země přilákat mezinárodní návštěvníky se cizinci cestující po království často ptají na potíže s porozuměním v angličtině, i když jde o základní slova, jako je restaurace nebo nemocnice.

V Bangkoku nebo ve velkých turistických centrech bude vždy nablízku někdo, kdo má znalosti angličtiny a pomůže. Ale v menších městech, vesnicích nebo oblastech méně frekventovaných turisty mohou být pantomimické dovednosti vyžadovány! "Nedávno jsem řekl svým zaměstnancům, že jejich úroveň angličtiny je dnes horší než před deseti lety, kdy jsem přijel poprvé pracovat do Thajska," řekl důvěrně jednatel hotelu pracující pro mezinárodní luxusní řetězec.

Není žádným tajemstvím, že za špatnou angličtinu může nedostatečný vzdělávací systém a jistý ostych Thajců mluvit jiným jazykem. Další moje kamarádka, vzdělaná mladá žena pracující v marketingu, mi jednou řekla, že někdy lituje, že Thajsko nebylo kolonií, „protože by nám pomohlo naučit se a mluvit správně anglicky,“ vysvětlila napůl žertem.

Je to samozřejmě čistá náhoda, ale její vtip ve skutečnosti bere thajská ministryně školství Chinnaworn Boonyakiat velmi vážně. Thajský anglicky psaný deník Bangkok Post ve svém úterním vydání uvedl, že ministr vetoval přijetí angličtiny jako thajského „úředního druhého jazyka“.

Důvod k zamítnutí návrhu výboru zabývajícího se zlepšením vzdělávání zní poněkud pateticky: „Vzání angličtiny jako druhého úředního jazyka by mohlo vést k nedorozuměním, že Thajsko bylo v minulosti kolonizováno,“ uvádí ministerstvo. Ministr uvedl, že země v regionu, které mají angličtinu jako svůj druhý jazyk, byly ve skutečnosti všechny považovány za bývalé kolonie.

„S tímto výkladem plně nesouhlasím. Všichni potřebujeme mluvit anglicky, abychom se lépe integrovali do našeho současného světa. Udělat z angličtiny náš druhý národní jazyk byla skvělá příležitost,“ řekla Kridsana Suksakorn, 20letá studentka z Kasetsart University, která mluví plynně anglicky. „Argument, že se Thajsko považuje za kolonizovanou zemi, zní poněkud zvláštně. Dnes už takhle nikdo nepřemýšlí!“

Ministerstvo však přislíbilo posílit používání angličtiny a zlepšit metody výuky. „Hlavní problém pochází ze skutečnosti, že mnoho místních učitelů již od začátku nemluví dobře anglicky. Oni by měli být přeškoleni jako první,“ dodal pan Suksakorn. Podle vyjádření ministra budou pro výuku studentů středních škol přijati rodilí mluvčí angličtiny.

Je pravda, že znalost angličtiny pro obyvatelstvo žijící v Malajsii, Singapuru nebo na Filipínách je dědictvím z koloniálních nebo protektorátních dob. Ale v globalizovaném světě se plynulá znalost angličtiny stává velmi důležitou výhodou, které je třeba rozumět ve většině ekonomických, sociálních a kulturních kruhů. A nikoho v těchto zemích nenapadne odmítnout angličtinu kvůli jejímu „koloniálnímu“ původu. Zní to spíše jako nápad z jiného století: možná z těch koloniálních?