Nedávné znepokojivé události v Tibetu a těžká reakce Číny na tibetské protesty odhalují současný stav politického vedení v Číně a plachost mezinárodní reakce.
Nedávno mezinárodní společenství vyjádřilo morální pobouření proti podobnému zákroku proti buddhistickým protestům v Myanmaru (Barmě), kdy některé turistické organizace a akademici vyzývají k bojkotům cestovního ruchu proti Myanmaru. Stejní lidé, obvykle tak ostří, jsou v reakci na Čínu podivně ztlumeni.
Čínská represe tibetských protestů je depresivně známá jako klasická reakce totalitní vlády na vnitřní disent. Uspořádání olympijských her v roce 2008 v Číně bylo optimisticky vnímáno jako příležitost pro novou, otevřenější čínskou společnost, aby mohla plně vidět svět. Historie moderní olympiády však ukazuje, že když diktatura jedné strany hostí olympijské hry, autoritářský leopard ji nikdy nezmění.
V roce 1936, kdy nacistické Německo pořádalo olympijské hry v Berlíně, perzekuce Židů a politických oponentů nikdy nepřestala, ale na několik měsíců se stala méně do očí bijící. Když Moskva v roce 1980 uspořádala olympijské hry, sovětský režim pokračoval v okupaci Afghánistánu a v pronásledování a věznění politických a náboženských disidentů. Během olympijských her v letech 1936 a 1980 bylo mediální pokrytí kontrolováno a dezinfikováno nacistickým a sovětským režimem. Není proto překvapením, že zatímco čínský policejní a bezpečnostní aparát pokračuje v represích vůči náboženským disidentům, jako je Falun Gong, a proti represím v Tibetu měsíce před olympijskými hrami, čínská vláda omezuje mediální pokrytí v Číně.
Hlavní rozdíl mezi rokem 2008 a minulými olympijskými roky spočívá v tom, že zákaz a dávení médií není snadná volba, jaká kdysi byla. Dnešní olympiáda je stejně mediální událostí jako podívaná. Moderní mediální pokrytí je globální, všudypřítomné, okamžité a náročné na přístup. Čína přijala riziko přijetí hostování olympijských her v roce 2008 s vědomím, že bude v centru pozornosti médií nejen pro samotné olympijské hry, ale také jako národ, který se letos představí. Pokus Číny o výpadek médií uvalený na Tibet by mohl ve skutečnosti poškodit obraz Číny více škody než užitku, protože tvrdé zprávy, otevřené zprávy a fakta jsou nahrazeny spekulacemi a tvrzeními na obou stranách čínsko-tibetského rozdělení.
Navzdory rostoucí vyspělosti čínské společnosti, jejímu osvojení technologií a mezinárodního obchodu zůstává propagandistické poselství čínské vlády o událostech v Tibetu téměř tak hrubé a oplzlé, jako tomu bylo v dobách kulturní revoluce předsedy Maa. Obviňování Číny z problémů v Tibetu na „Dali Lama Clique“ je nesmyslné, když Dali Lama sám veřejně vyzývá k míru a zdrženlivosti mezi Tibeťany a staví se proti bojkotu olympijských her v Pekingu. Pokud by čínská vláda byla politicky a mediálně důvtipná, současné problémy by byly příležitostí ke společnému úsilí mezi dalajlámou, jeho příznivci a čínskou vládou, aby společně řešili problémy v Tibetu v plné záři pozitivní mezinárodní publicity. Čína udělala opak a problémy v Tibetu, zatemněné mediálním výpadkem, rychle sestoupily do krize, která potenciálně zatemní olympijské hry v roce 2008 a odepře čínskému turistickému průmyslu, od kterého se hodně očekává dividenda z olympijského cestovního ruchu.
Čína má příležitost uniknout vnímavému pohyblivému písku, do kterého upadla, ale bude muset inspirované vedení a obrácení starých způsobů, jak napravit škody, které její akce způsobily celkový mezinárodní image Číny a její přitažlivost jako olympijského místa i destinace cestovního ruchu. Číně by bylo dobře doporučeno zaujmout přístup, který neztratí národní tvář. Mezinárodní společenství je příliš ochromeno úctou a strachem z čínské ekonomické, politické a vojenské moci, aby mohlo účinně protestovat proti čínským činům. Naopak mezinárodní turisté mají pravomoc hlasovat o čínských akcích v případě jejich nepřítomnosti, pokud se tak rozhodnou. Nejedná se o obhajobu bojkotu cestovního ruchu, ale mnoho turistů se za současných okolností může bát cestovat do Číny.
Chytré čínské vedení vyjádří uznání výzvy dalajlámy k pokračování olympijských her v Pekingu a k mírovému řešení tibetské krize. V duchu olympijského roku je v zájmu Číny svolat konferenci v plné záři mezinárodní publicity s cílem vyjednat rezoluci zahrnující Dalího Lámu. Takový přístup by znamenal obrovský posun paradigmatu pro čínské vedení. V sázce je však mnoho. Čína počítá s růstem cestovního ruchu jako s hlavním prvkem své ekonomické budoucnosti a letos Čína ví, že je v sázce její mezinárodní image.
Číňané kladou na „tvář“ velkou hodnotu. Současné kroky čínské vlády ve vztahu k Tibetu ztrácejí vládní tvář a uvrhly Čínu do percepční krize. V čínštině slovo krize znamená „problém a příležitost“. Nyní existuje šance, že se Čína chopí příležitosti, která může pomoci vyřešit tibetský problém Číny a její mezinárodní image současně, vyžaduje to však rychle změněné boční myšlení ze strany jejího politického vedení. Očekávaný růst čínského cestovního ruchu z olympijských her v roce 2008 v současné době je v ohrožení kvůli pudu spojenému s čínskými současnými akcemi v Tibetu. Rychle změněný přístup by mohl zachránit pro Čínu velmi náročnou situaci.
[David Beirman je autorem knihy „Obnova turistických destinací v krizových situacích: strategický marketingový přístup“ a je předním odborníkem na krizové situace v eTN. Zastihuje ho e-mailová adresa: [chráněno e-mailem].]
