Bude to vyžadovat dobrý smysl pro představivost. Cesta na letiště Clark, 70 km severně od Manily, jako by se vrátila do minulosti. Auta opustí Metro Manila s jeho permanentně přeplněnými silnicemi a najedou na novou dálnici spojující filipínské hlavní město s oblastí Clark-Subic obklopenou rýžovými poli a malými farmami. V závislosti na východu na letiště Clark může auto dokonce skončit na venkovské cestě. Clark Airport bylo dříve základnou amerického letectva. A při vstupu do maličkého terminálu pro cestující je těžké uvěřit, že jednoho dne by letištěm prošlo asi 80 milionů cestujících.
Prozatím však mezinárodní letiště Clarka Diosdada Macapagal (DMIA) přijímá pouze 600,000 2009 cestujících a Filipínský úřad pro leteckou dopravu jej považuje za hlavní bránu pro levné letecké společnosti. „Vyhlídky byly v roce 2011 zatím velmi dobré s dvouciferným nárůstem přepravy cestujících mezi lednem a zářím. Mezi lety 2012 a XNUMX pravděpodobně zasáhneme milion cestujících,“ říká Victor Jose Luciano, prezident a generální ředitel společnosti Clark International Airport Corporation.
Velký tlak nastal v roce 2008, kdy filipínská prezidentka Gloria Macapagal Arroyo podepsala dekret o přeměně letiště na Manilskou Premier Air Gateway. Plocha letiště je téměř třikrát větší než současné mezinárodní letiště Manila Ninoy Aquino – celkem 2,387 800 ha, z čehož je v současnosti využíváno pouze 3,200 ha. Americké letectvo opustilo zařízení vybavené dvěma přistávacími dráhami o délce XNUMX m, obě schopné obsluhovat velká letadla, jako je Airbus.
Dosud je DMIA propojeno šesti nízkonákladovými dopravci (Cebu Pacific, AirAsia, Tiger Airways, Spirit of Manila, SEAir a Zest Air) a starším dopravcem Asiana z Koreje. Jin Air již oznámila, že brzy zahájí lety ze Soulu do Clarku. Podle Luciana by na letišti mohl být brzy přítomen také dopravce z Gulf, který by se pak staral o milion filipínských dělníků žijících na Blízkém východě. „Jsme si také jisti, že přivítáme nejnovější základnu AirAsia v jihovýchodní Asii. S jejím vedením jsme již vedli seriózní jednání,“ dodává Luciano. Novým klukem v bloku je Spirit of Manila, který v listopadu zahájil cesty do Macaa, Taipei a Bahrajnu.
Největším problémem je nyní vývoj nového terminálu. Stavba se zatím zpožďuje, ale zdá se, že práce na první části terminálu začnou ještě letos. K současnému terminálu přibývá nová galerie a druhé patro, což zvýší kapacitu ze dvou na pět milionů cestujících. Clarkovy ambice mají brzy nabýt konkrétnější podoby. Již byly schváleny plány na navržení druhého terminálu, který bude tvořit základ budoucí mezikontinentální brány země. Korejská agentura pro mezinárodní spolupráci (KOICA) vypracovala v listopadu 2008 hlavní plán, který hledal druhý terminál s počáteční kapacitou pro sedm milionů cestujících. Další infrastruktura zahrnuje obchodní centrum, nové pojezdové dráhy, rozšíření odbavovací plochy a jedné ranveje, nákladní terminál a novou řídící věž. Celková investice do této fáze se odhaduje na 150 milionů USD a dokončení se očekává v roce 2013. „Do té doby bude Terminál 2 vyhrazen pro mezinárodní dopravu, přičemž Terminál 1 převezme všechny vnitrostátní trasy,“ říká Luciano. V dlouhodobém horizontu bude DMIA schopna odbavit 80 milionů cestujících.
Místní noviny nedávno informovaly o zájmu kuvajtské firmy Almal Investment Company vyvinout DMIA za celkovou investici 1.2 miliardy USD. V návrhu ze dne 24. prosince 2009 společnost vyjádřila přání rozvíjet všechny civilní součásti terminálu 1, 2 a 3 DMIA na základě stávajícího hlavního plánu. Investiční společnost Almal by okamžitě utratila 100 milionů USD za první fázi Terminálu 2.
Dalším naléhavým problémem bude spojení s Manilou. Dosud trvá cesta autem na letiště přes dvě hodiny a je třeba naléhavě zapracovat na rozšíření dálnice a zajištění řádné veřejné dopravy. „Jsme si velmi dobře vědomi nasycení silničního systému v Manile, ale mělo by se to zlepšit otevřením nového silničního okruhu v Quezon City v roce 2010. Dokončení Northern Commuter Train System také zajistí přímé železniční spojení z Clarku do Manila Northern Station,“ dodává Luciano.
Rozvoj DMIA jako hlavní brány země nebude znamenat uzavření současného mezinárodního letiště v Manile. NAIA bude snížena na vnitrostátní letiště se všemi lety soustředěnými v Terminálu 2 a Terminálu 3. a na začátku roku 2010 pravděpodobně dojde na NAIA k určitému pozitivnímu vývoji. Zdá se, že nejmodernější zařízení manilského letiště, Terminál 3, se konečně stane novým domovem pro čtyři mezinárodní dopravce – s největší pravděpodobností Korean Air, Japan Airlines, Thai Airways a Singapore Airlines. Z terminálu postaveného pro 13 milionů cestujících zatím operují pouze Cebu Pacific a PAL Express. V dlouhodobém horizontu převezme Terminál 3 všechny mezinárodní dopravce a Terminál 1 uzavře své brány pro veřejnost. Až dosud zahraniční dopravci upřednostňovali pobyt na starém terminálu 1 kvůli právním sporům terminálu 3 mezi vládou a konsorciem, které zařízení postavilo.
