Libanon označuje tuto letní turistickou sezónu za vůbec nejúspěšnější. Návštěvníci se hrnuli do plážového klubu Lazy B uspcale, který vlastnil Georges Boustany. Ale příliv natolik napjal válkou oslabenou infrastrukturu národa, že koncem srpna dostával Lazy B jen asi 12 hodin elektřiny denně ai tehdy bylo napětí tak nízké, že byl Boustany nucen ji rozšířit o naftu generátor. Klub se také spoléhal na soukromou studnu, protože voda z vodovodu byla nespolehlivá. "Jediná věc, kterou funguje, je telefon," řekl Boustany ironicky.
Tři léta po válce mezi Izraelem a islámskou militantní skupinou Hizballáh zanechaly v troskách části Bejrútu a turisty, kteří se toulali po hranici, byly opět zabaleny plážové kluby, nákupní střediska a restaurace. Davy zahrnovaly mnoho vracejících se libanonských krajanů; turisté z konzervativní oblasti Perského zálivu přitahovaní libertinskou atmosférou Bejrútu, syčivým nočním životem a mírným počasím; a evropští a američtí hledači dobrodružství.
Byly však evidentní problémy s infrastrukturou způsobené desetiletími trvajícími cykly násilí a míru v národě a také jeho politické zablokování. Ochromený, rozdělený stát, který se snažil poskytnout dokonce základní služby svým 4 milionům občanů od konce brutální 15leté občanské války v roce 1990, musel do konce letošního roku najednou pojmout odhadem 2 miliony návštěvníků, což je více než půl milionu z předchozího záznamu 1.4 milionu v roce 1974.
Výsledkem byly delší výpadky elektřiny, větší nedostatek vody a dopravní zácpa, která zhoršuje bezstarostný obraz národa a zpomaluje ostatní sektory ekonomiky, i když se sezóna ukončovala pro muslimský svatý měsíc ramadán.
"Vidím na silnici spoustu nájemného a provoz se v podstatě zdvojnásobil, zejména opuštění Bejrútu," řekl 30letý architekt Boulos Douaihy, jehož každodenní dojíždění do hlavního města trvá dvakrát déle. "Nemám moc rád tu atmosféru, ale pro zemi je to dobré."
Občanská válka a polarizované, špatně koordinované vlády následujících let zanechaly v libanonské infrastruktuře prázdné díry, které nebyly nikdy úplně opraveny, což v průběhu let vedlo k ad-hoc síti nelegálních poskytovatelů internetu, soukromých mafiánů s elektrickým generátorem, sladkovodních tankerů a parkování s obsluhou.
"V Libanonu vždy existuje alternativa," řekl Paul Ariss, vedoucí libanonského syndikátu majitelů restaurací a kaváren.
Dodatečné náklady však mohou zatěžovat vlastníky firem a zvyšovat ceny pro zákazníky. Přestože se toto léto ukázalo jako výhodné pro odvětví stravovacích služeb, uvedl Ariss, současná situace je neudržitelná. "Musíme se s tím vypořádat, dokud nebude vytvořena nová vláda, a oni začnou plánovat něco lepšího," řekl.
Nadšení slábne s blížící se vládou sunnitského muslimského miliardáře Saada Harírího, jehož koalice stran podporovaná USA a Saúdskou Arábií potvrdila v červnových volbách svou většinu, ale od té doby utrpěla řadu neúspěchů. Zpoždění při formování kabinetu inspirovalo posměšné vtipy, že libanonští bombastickí politici byli příliš zaneprázdněni sháněním zisků z cestovního ruchu, aby sestavili vládu nebo dokonce bojovali proti sobě.
Majitel plážového klubu Boustany byl jen vděčný za to, že letos v létě mu dělaly největší starosti elektřina a voda. Lazy B se otevřel jen pět dní před válkou v roce 2006 a vážně poškodil většinu již tak slabé libanonské infrastruktury, včetně elektrárny, která vylila tuny ropy do Středozemního moře.
Po válce následovaly dva roky bojů mezi Haririho takzvanou koalicí ze dne 14. března a opozicí vedenou Hizballáhem, což bylo vhazování, které zemi téměř vtáhlo do další občanské války. Dohoda mezi libanonskými hašteřitelskými frakcemi z května 2008 zavedla mírný domácí mír.
"Dokazujeme, že pokud nám poskytnou politickou stabilitu, dokážeme spoustu věcí," řekl Boustany.
Po celou bouřlivou libanonskou minulost zůstal cestovní ruch hlavním zdrojem příjmů, zejména od milionů Libanonců žijících v zahraničí, kteří během léta navštěvují. Představitelé turistického ruchu přesto tvrdí, že vláda utrácí málo na propagaci Libanonu v zahraničí.
Joseph Haimari, poradce ministerstva cestovního ruchu, odhaduje, že cestovní ruch v loňském roce přispěl k libanonské ekonomice částkou 7 miliard USD, zhruba čtvrtinou hrubého domácího produktu. Ale bez dostatečného rozpočtu na reklamu řekl: „spoléháme se na ... média, že dostanou naši zprávu.“
Navzdory výzvám, říká Haimari, je cestovní ruch jedním z mála průmyslových odvětví schopných poskytovat pracovní místa nečinným, nekvalifikovaným mladým lidem, kteří se tak často dostanou do politických a sektářských bitev v zemi.
"Turismus by měl být uveden jako nejvyšší priorita vlády," řekl. "Ale potřebujeme řádnou infrastrukturu - silnice, elektřinu, vodu - abychom umožnili rozvoj cestovního ruchu."
