Exkluzivní rozhovor se sirem Jamesem R. Manchamem, prvním prezidentem Seychel

Rostoucí mezinárodní uznání zakládajícího prezidenta Seychelské republiky přineslo potřebu rozhovoru, aby bylo možné lépe pochopit a ocenit, co Sir James Mancham znamená. Rozhovor vedl Raymond St.Ange jménem Today ze Seychel.

DNES: Sire Jamesi, v posledních dnech se o městě hovořilo o tom, že jste nominoval prezident Michel na reprezentaci své vlády a lidu Seychel na diamantovém jubileu Jejího Veličenstva královny Alžběty II. Jaké jsou vaše bezprostřední komentáře?

SIR JAMES R. MANCHAM: Cestoval jsem po USA, když mi telefonoval ministr zahraničních věcí Jean-Paul Adam, který mi sdělil, že prezident má v úmyslu jmenovat mě, abych zastupoval jeho, vládu a lidé ze Seychel na této historické události v Londýně. Toto rozhodnutí odráželo vysokou úroveň grandeur d'esprit a politickou vyspělost ze strany prezidenta Michela. Je známo, že k převratu v roce 1977 došlo, když jsem byl v Londýně na stříbrném jubileu královny. Královna Alžběta II. je královnou, ke které jsem vždy choval nejvyšší úctu a náklonnost. Rozhodnutí prezidenta Michela vidět mě účastnit se její oslavy diamantového jubilea musí být považováno za pozitivní příspěvek k tomu, co lze popsat jako „proces léčení“.

DNES: Vnímáte v této iniciativě něco politického?

JRM: Prezident Michel je politické zvíře a stále více se ukazuje jako dobrý politický stratég. Tím, že mě nominoval, abych ho zastupoval, vysílá poselství, že dnes působíme na Seychelách v duchu „dohody“ a národní jednoty. Prokazuje také ochotu uvést do praxe ducha Seychelles First. Mnoho lidí nečekalo, že by se prezident Michel dostal na tuto úroveň vedení, a mysleli si, že když byl vychován ve stínu diktátora, bylo by nemožné být svým vlastním člověkem, ale zdá se, že prezident Michel je odhodlán zanechat za sebou udržitelné dědictví. Toto odhodlání je důležité, protože velmi ovlivní seychelskou politiku dnes i budoucí.

DNES: Možná stejně důležité jako cesta do Londýna byly vaše nedávné aktivity v Káhiře při prezidentských volbách v Egyptě. Nějaké komentáře?

JRM: Určitě mě dojalo pozvání, které jsem dostal od prezidenta Africké unie, že vedu skupinu 24 z Africké unie na pozorování egyptských prezidentských voleb. Být součástí týmu je privilegium samo o sobě, ale být vůdcem týmu je uznáním důvěry a vysoké ohleduplnosti.

„Vzhledem k vašim rozsáhlým zkušenostem a odhodlání posilovat demokracii a mír na kontinentu bych chtěl laskavě požádat, aby Vaše Excelence vedla Africkou pozorovatelskou misi v Egyptě,“ napsal pan Jean Ping, komisař Africké unie.

Když egyptské úřady řekly ne myšlence přijmout skupinu pozorovatelů z AU a místo toho pozvaly jednoho svědka z této organizace, byl jsem připraven přijmout výzvu, když mi prezident AU pozvání zaslal.

Volby byly jedinečným vývojem v historii Egypta. Padesát dva milionů registrovaných voličů v populaci přes 90 milionů poprvé dostalo příležitost přímo volit svého prezidenta.

V konečné analýze, v širším měřítku, jsem zjistil, že volby byly dobře organizované, transparentní a spravedlivé – názor, který sdíleli prezident Jimmy Carter z Carter Center a bývalý prezident Mauricia Cassam Uteem z Volebního institutu udržitelného rozvoje. Demokracie.

DNES: Než jste odletěl do Káhiry, byl jste ve skutečnosti na návštěvě v USA. co se tam dělo?

JRM: Nejprve jsem byl hostem Hooverova institutu války, revoluce a míru na Stanfordské univerzitě, který se účastnil „Think-Tanku“ – „Globální hotspoty, Insider Briefings“. Institut se rozhodl pozvat výběr osobností, které byly oceněny cenou Gusi za mír, k interakci se skupinou mocných a vlivných občanů USA o různých otázkách globálního významu. Samozřejmě jsem se chopil příležitosti a znovu nastolil problém nedostatku skutečného velvyslanectví USA na Seychelách, navzdory tomu, že USA zůstaly „tak mocně silné“, že zde se dvěma z nich budou i nadále základovat dálkově ovládané drony. nedávno havaroval na našem mezinárodním letišti.

Řekl jsem, že zatímco návštěvy plavidel amerického námořnictva jsou vždy vítány, bez patřičné diplomatické přítomnosti v Port Victoria zde byla projekce obrazu „Diplomacie dělových člunů“ založená na filozofii „síla je správná“. Vyzývám Spojené státy, aby poskytly Seychelům mezinárodní respekt, který si zaslouží, a aby uznaly, že „žádná země není malá, je-li obklopena mořem“. Zatímco jsem mluvil, zmatený bývalý šéf FBI a bývalý americký námořní admirál si dělali poznámky. Řekl jsem jim, že mám domluvenou schůzku s náměstkem ministra zahraničí USA pro africké záležitosti – panem Johnnym Carsonem ve Washingtonu, DC, abych na toto téma znovu upozornil ministerstvo zahraničí USA.

DNES: Co se tedy stalo ve Washingtonu, DC?

JRM: Bohužel jsem si nenašel čas zúčastnit se fóra, které pan Grover Norquist – americký lobbista, konzervativní aktivista a zakladatel a prezident Američanů za daňovou reformu – zorganizoval v den, kdy jsem byl v hlavním městě USA, ale si našel čas na oběd s dlouholetým přítelem, panem Arnaudem de Borchgrave, s nímž jsem se spřátelil v 60. letech, když byl hlavním korespondentem pro „Newsweek“ a spoluautorem nejprodávanějšího románu „The Špice." De Borchgrave je dnes hlavním poradcem Centra strategických a mezinárodních studií.

Podle Osborna Elliotta – bývalého šéfredaktora „Newsweeku“ – hrál De Borchgrave roli ve světových událostech, kterou nezná žádný jiný novinář. Dokázal využít myšlení mnoha světových lídrů. … Navzdory své důvěrnosti s hlavními politickými činiteli se nikdy nepřiklonil k žádné straně sporu a tímto způsobem významně přispěl ke světovému míru a porozumění.“

Po obědě s Arnaudem jsem zamířil na ministerstvo zahraničí, abych se setkal s náměstkem ministra zahraničí Johnnym Carsonem. Řekl jsem tomu pánovi bez pochyby, že mě nezaujal argument, že USA nemohou mít velvyslance na Seychelách kvůli rozpočtovému omezení – a poukázal jsem na to, že i Kuba má plnohodnotné velvyslanectví v Port Victoria. Řekl jsem, že chování USA vůči Seychelům poskytlo prezidentovi Chu Ťin-tchaovi ospravedlnění, když se zjevným odkazem na [americko-seychelské vztahy] prohlásil, že Čína se neprokáže jako „přítelkyně za příznivého počasí“. Argumentoval jsem stejně jako dříve, že „žádná země není malá, pokud je obklopena mořem“, citoval jsem také argument, který předložil bývalý americký velvyslanec John Price ohledně toho, proč je současná situace, kdy jsou Seychely pokryty z Mauricia, problematická a odrážející se. nedostatek respektu k naší suverenitě.

DNES: Myslíte si, že vaše prosby měly nějaký vliv na náměstka ministra Carsona?

JRM: V době našeho setkání mi náměstek ministra zahraničí zpíval stejnou starou píseň o rozpočtovém omezení, i když jsem měl pocit, že se ho moje argumenty dotkly a ovlivnily.

Od mého návratu na Seychely jsem se setkal s Dr. Reubenem Brigetym II., který je zástupcem náměstka ministra zahraničí v Úřadu pro africké záležitosti, který mi řekl, že po mém setkání s jeho šéfem byl vyslán na Seychely, aby otázku posoudil. diplomatické přítomnosti USA na místě. Dr. Brigetyho doprovázel velitel Michael Baker, přidělenec obrany USA pro Mauricius, Seychely, Madagaskar a Komory se sídlem na Madagaskaru, a pan Troy Fitrell, americký chargé d'affaires na Mauriciu.

Mohu jen dojít k závěru, že se něco musí dát do pohybu a že USA jsou dostatečně velké na to, aby přijaly tam, kde se stala chyba, a napravily situaci. Rozhodnutí uzavřít ambasádu na Seychelách bylo jistě „pošetilým“ rozhodnutím, vzhledem k tomu, že Seychely projevily strategický rozměr a blízkost Diegu Garcii. Domnívám se, že prezident Michel a ministr Adam oceňují mé úsilí v tomto ohledu.

DNES: Vrátíte se po oslavách jubilea na Seychely přímo z Londýna?

JRM: Rád bych řekl ano. Z Londýna však pojedu rovnou do Lusaky v Zambii na schůzi výboru starších COMESA, což je, jak víte, společný trh pro východní a jižní Afriku. Na programu jsou důležitá témata, včetně diskuse o programu demokracie, řádné správy věcí veřejných a válečných ekonomik, které mají negativní dopady na africký kontinent. Už je to docela dlouho, co jsem souhlasil s tím, že pojedu do Lusaky na tu konferenci, a cítím, že nemůžu zklamat organizaci v tuto pozdní hodinu.

DNES: Byli byste na Seychelách na oslavách našeho státního svátku 18. června?

JRM: Ano, právě bych přijel, ale o 2 týdny později odlétám do Bruselu, kam mě pozvala Americká asociace evropských společenství na konferenci u kulatého stolu, kde bude hostujícím řečníkem pan David O'Sullivan , provozní ředitel Evropské služby pro vnější činnost, jehož tématem bude „Nová diplomacie: cíle, úspěchy a přidaná hodnota“.

Pan David O'Sullivan byl samozřejmě generálním tajemníkem Evropské komise mezi červnem 2000 a listopadem 2005. ESVČ, jejímž je provozním ředitelem, udržuje diplomatické vztahy téměř se všemi zeměmi světa. Má strategická partnerství s klíčovými mezinárodními hráči a [je] hluboce zapojena do rozvíjejících se mocností po celém světě a podepsala bilaterální dohody o přidružení s řadou států. Je to důležité setkání, které nelze minout.