Polsko na cestě do Řecka

Stimulovaný HDP
Polský HDP je silně ovlivněn proudem finančních transferů z Evropské unie, v roce 2010 činil čistý příjem z rozpočtu EU cca 8 miliard eur. Nebýt transferů z Unie, byla by změna polského HDP oproti roku 2009 nižší minimálně o 6 procentních bodů a čelili bychom poklesu HDP. Polský roční HDP je asi 350 miliard eur, a tak částka čistého příjmu 8 miliard eur z rozpočtu Unie přímo odpovídá 2.3 % HDP. Při krátkodobém hodnocení životního cyklu však lze odhadnout, že výdaje vyplývající z dotace, kterou Polsko obdrží, mají 3–4násobný multiplikační efekt. Firmy a zaměstnanci dokončující projekty financované Unií utrácejí vydělané peníze za jiné zboží a služby, aby ostatní výrobci nakupovali i jiné zboží atd. Již v krátkém období realizace projektů lze uvažovat o částce 8 miliard eur ročně příjmy z Unie zvyšují polský HDP nejméně o 20 miliard eur, tedy asi o 6 procentních bodů.

Vysoký rozpočtový deficit
Polská vláda vysvětluje svým občanům, že vysoký deficit veřejných financí pramení z finančních transferů z Unie a je důsledkem potřeby poskytnout vlastní příspěvek při realizaci projektů spolufinancovaných z programů pomoci.
Toto zdůvodnění je dobré pro veřejnost a v rámci politické kampaně, není však dobře podloženo fakty. Pokud předpokládáme, že investice financované z unijních peněz jsou vynakládány účelně a oprávněně, je třeba také předpokládat, že bez těchto dotací by polská vláda některé z těchto projektů dokončila sama: například opravy silnic, mostů, dálnic. výstavba, čistírny odpadních vod, vpusti na úpravu vody, kanalizační systémy, vodovody atd. Další projekty jako rekonstrukce historických budov, výstavba městských kašen nebo mol by byly s největší pravděpodobností zrušeny nebo odloženy.

Některé projekty budované s pomocí nevyžadují spolufinancování vůbec, zejména projekty týkající se sociálního zabezpečení, investice však vyžadují cca 25 % vlastního příspěvku. Pokud tedy spolufinancování investice ze strany Unie činí 6 miliard EUR ročně, pak vlastní příspěvek Polska činí 2 miliardy EUR, což znamená 8 miliard EUR hodnoty investice. A tak nebýt pomoci ze strany Unie, která vyústí v investici v hodnotě 8 miliard eur, polská vláda, samosprávné subjekty a společnosti by omezily rozsah realizovaných projektů s předpokladem, že u projektů, které jsou v současné době spolufinancovány Unií, by některé z těchto projektů byly realizovány např. vynaložením 3–4 miliard EUR na některé z nejdůležitějších investic.

Závěrem, nebýt pomoci Unie, rozsah rozpočtového deficitu by byl mnohem větší.

Přerušená reforma veřejných financí
Převody z Unie umožnily polské vládě minimalizovat dopady krize z let 2008-2010. Způsobily také naprostý nedostatek jakýchkoli reforem veřejných financí v Polsku. Nárůst polského dluhu za poslední 3 roky z 529 miliard polských zlotých na konci roku 2007 na 778 miliard zlotých (195 miliard eur) na konci roku 2010 je odrazem politického krachu polské vlády.

Polský deficit byl v roce 2010 jeden z nejvyšších v Evropě, byl vyšší než na Islandu a jen o něco nižší než deficit Řecka. Kromě toho je Polsko jednou z členských zemí EU s nejvyššími rozpočtovými deficity (vyšší než 6 procent v roce 2010), které svůj deficit zvýšilo v letech 2009 až 2010. Zatímco v roce 2010 Řecko snížilo svůj deficit z více než 15 procent v roce 2009 na zhruba 8 procent HDP, Polsko zvýšilo svůj deficit ze 7.1 procenta na téměř 8 procent HDP (prognózy ministerstva financí předpovídaly pokles deficitu na 6.9 procenta HDP.)

Závazky polského rozpočtu prakticky nezachycují rezervu související s demografickými změnami na výdělečné dávky pro budoucí důchodce. Rezerva vytvořená pro tento účel je zlomkem závazků státu z dávek dlužných budoucím důchodcům. Pokud by byla rezerva vyplývající z demografických změn uvažována v její reálné výši, přesáhla by poměr 60 procent veřejného dluhu k HDP o desítky procentních bodů.

Katastrofální stav sociálního zabezpečení
Polsko je jednou z evropských zemí, které na sociální zabezpečení svých občanů utrácejí nejméně. Například pouze 4.4 procenta HDP je určeno na zdravotní péči, zatímco průměr Unie je 7.5 HDP, průměrný HDP na hlavu v Unii je navíc mnohem vyšší než v Polsku. V důsledku toho je zdravotnictví ve strukturální krizi, pacienti čekají měsíce na návštěvu u specialisty, podobné je to s plánovanými operacemi a výkony a přístup k novým léčebným metodám je také omezen rozpočtem zdravotnictví. pečovatelský fond. Kvůli tomu mnoho lidí umírá při čekání na jejich lékařské služby. Tato situace se týká nejen seniorů, ale i lidí v produktivním věku, lidé s podezřením na nádor čekají měsíce na návštěvu a zahájení terapie. V polském tisku a televizních médiích neustále probíhají výzvy o pomoc při financování léčby, a to i v případě dětí, které mají ze zákona nárok na bezplatnou zdravotní péči.

Politika lékařské prevence, včetně nejzávažnějších stavů, je vedena minimálním způsobem, a to z důvodu politiky úspory nákladů na léčbu. Za této situace je projev polského ministra financí, že usiluje o omezení rozpočtového deficitu na nulu v roce 2015 (prognóza musí být z pochopitelných důvodů značně vzdálená – delší než ministrovo funkční období), nejen neseriózní, ale také klamání.

Nedostatečný přístup k lékařské péči vede ke zvyšování sociálního napětí a může vést k propuknutí nespokojenosti veřejnosti. Stav výdajů na zdravotní péči je lakmusovým papírkem situace polského rozpočtu. Jakákoli vláda by se snažila zajistit svým občanům právo na zdravotní péči, když je v tomto případě situace tak dramatická a jak se lze vyjádřit k dalším věcem financovaným z rozpočtu?

Union Money kazí zemi
Velká část prostředků převedených v rámci programů pomoci se v Polsku vyplýtvá. Země s vysokou mírou korupce je bohužel úplně jiná než Francie, Německo nebo Dánsko. Jako velmi rozumný nápad se jeví například peníze na školení nezaměstnaných směřované na úřady práce. Jak se však tento program provádí v Polsku? Nejeden místní úředník, když vidí zásoby peněz, které projdou jeho kanceláří, je motivován kontaktovat majitele školicí firmy nebo zavolat společnosti kamaráda, která bude školit nezaměstnané z prostředků Unie. Tendr na službu pro úřad má vysokou šanci, že ho rozhodci, kteří ho vyhodnocují, opraví. Čím vyšší úroveň a u větších projektů lze očekávat korupci.

Poláci mají s fungováním státu jinou zkušenost než většina vyspělých evropských demokracií. Více než 100 let rozdělení a posledních 50 let závislosti na Sovětském svazu neslouží dobře úrovni důvěry občanů vůči státu. Průzkum veřejného mínění provedený před několika lety ukázal, že více než 90 procent Poláků považuje daňové podvody za normální a nezasluhující odsouzení. Je to jistě jiný způsob vztahu ke státu, než jaký najdeme v případě občanů Dánska, Německa nebo Švédska. Mnoho programů úspěšně realizovaných v zemích dřívější Unie proto nemusí nutně fungovat v Polsku.

Dalším příkladem plýtvání penězi Unie v Polsku je financování kontroverzních projektů. Například ve městě Plock, jehož jsem rezidentem, byla stavba mola s restaurací – odkaz obrázky – financována z peněz Unie. Média si z této investice dělají legraci, že jde pravděpodobně o jediné molo v Evropě postavené podél řeky s restaurací z veřejných peněz. Poláci dobře vědí, že Unie není příliš hloupá, a než otevře oči, měl by člověk vzít tolik z toho, co je dáno… Tato mana z nebes způsobila situaci, kdy úředníci na všech úrovních jsou zaneprázdněni tím, že procházejí co nejvíce Unijní financování je možné, nicméně skutečné problémy zůstávají nevyřešeny.

Když se to všechno spočítá, může se ukázat, že to nebyla jen Unie, kdo ztratil peníze na asistenčních programech, ale také Polsko se může ukázat jako prohrávající strana, kde rozdělování unijních financí jen zvýšilo rozsah korupce a za prvé reforma veřejných financí byla zanedbána.

Analýza marží v ekonomice
Výdaje Unie pro Polsko ve výši 2.3 procenta polského HDP ovlivňují růst HDP minimálně o 6 procentních bodů. Je to jeden z příznaků multiplikačního účinku jedné události na druhou. Vliv ekonomického stimulu však může být více diverzifikovaný.

Vraťme se k příkladu mola na břehu Visly, jehož výstavba způsobila nárůst HDP o stupeň vyšší než výdaje na tento účel (analýza životního cyklu). Pokud se však v budoucnu ukáže, že stavba vyžaduje větší investice, tj. údržbu nebo demolici po vlně ledového splavu, který zničí molo, objeví se další výdaje, tentokrát pravděpodobně bez jakýchkoli dotací od Unie, ale pokud budou výdaje , pak dochází ke zvýšení HDP. Přidaná hodnota této epizody s výstavbou a demolicí je z pohledu pozorovatele nulová nebo záporná, ale z pohledu HDP se v obou případech projeví nárůsty HDP. Z pohledu HDP tedy není smysl výdajů, ale smysl má každá podnikatelská činnost. Pokud je však tento subjekt užitečný nebo ziskový, jeho hodnota je viditelná v dlouhodobém vývoji. Projekty mohou být víceméně rozumné, ale evidence vynaložených výdajů má jen jednu podobu – zůstávají ve formě veřejného dluhu. Je pak dobré, když přínosy projektu (včetně uspokojování sociálních potřeb) jsou vyšší než výdaje včetně nákladů na dluh.

Pokud by tedy navýšení pomoci z Unie mělo multiplikační efekt na růst HDP v Polsku, existuje pravděpodobně i obrácená závislost. Skutečnost, že jeden je čistým plátcem Německa nebo Francie, omezuje jejich HDP mnohem výrazněji, než se zdá z převáděných částek. V případě Německa, které do unijního rozpočtu odvádí nejvíce, čistá útrata 12 miliard eur ročně znamená, že již s výhledem na příští rok tyto výdaje snižují HDP Německa o cca 40 miliard eur. Jelikož se jedná o životní cyklus analýzy, pak se nedostatek prostředků promítá do multiplikačního efektu do dalších let atd. Výsledný efekt znamená, že dlouhodobý příspěvek Německa se může ukázat jako nadměrná zátěž, která je viditelná pouze v 10-15 let. Částky, které nyní Němci dávají do unijního rozpočtu plus multiplikační efekt v dlouhodobém horizontu, mohou způsobit, že Němci zaplatí za Unii několik set miliard eur (téměř jeden bilion) vyjádřeno v současných eurech – to je síla multiplikačního efektu v dlouhém časovém období.

Také pomoc Řecku, na kterém se Německo podílelo nejvíce, mohou němečtí důchodci pocítit za několik let. Z německého pohledu byla eurozóna s odlišnými specifiky a mentalitou jako Řecko nebo jižní Itálie (i když Itálie je samozřejmě stále jedna země) velkou strategickou chybou. Co je dobré pro unijní byrokraty a vypadá dobře v plánech úředníků, nemusí nutně dobře sloužit bohatým společnostem, zejména těm, které mají vysokou úroveň úspor, a myšlence měnové unie v místě s velmi odlišným modelem života. jako Řecko se může ukázat jako pekelný nápad.

Němci asi začínají chápat, že jsou nastaveni a že by si měli hlídat hodnotu své měny a kromě reality světové ekonomické krize, která zahrnuje jejich zemi stejně jako kterákoli jiná, se musí potýkat s problémy, které nejsou jejich. Bohatství Německa se tímto způsobem může velmi rychle vypařit, protože jsou ve velmi odlišné situaci než Spojené státy. Z hlediska, které klade důraz na blaho Německa, by jejich protikrizová politika měla být opačná než politika Bena Bernankeho – více o tomto tématu v části Mezi měnovými politikami. Kam trhy směřují?

Polská vláda zametá pod koberec
Aby bylo možné zhodnotit, co Polsko čeká, je třeba porovnat pár faktů. Polsko může o nárůstu svého HDP v posledních letech hovořit jen díky přesunu prostředků z Unie. Nebýt plateb z Unie, mělo by Polsko chronický pokles HDP, což odráží způsob, jakým se Polsko v posledních letech spravovalo. Navzdory transferům z Unie má Polsko jeden z nejvyšších rozpočtových deficitů a nárůst veřejného dluhu z 530 miliard na 780 miliard PLN během tří let by měl rozsvítit varovné signály, že se děje něco velmi špatného. Je zřejmé, že rozpočtové výdaje ovlivňují HDP, jde však o krátkodobou závislost, z dlouhodobého hlediska jsou výsledky právě opačné, prostředky vynaložené státem by byly mnohem lépe alokovány trhem, i když nepromítly by se tak rychle do efektu poptávky.

Za neefektivní nárůst HDP v posledních třech letech Polsko zaplatí dluhem, který se zvýšil o 250 miliard PLN. Přes tak významné rozpočtové výdaje financované deficitem a transfery z Unie je uspokojování sociálních potřeb, jako je zdravotní péče, na dramaticky nízké úrovni. Rozpočet navíc nepokrývá nezbytnou rezervu na budoucí důchodové dávky, což vyplývá z měnící se demografické struktury. Ministr financí navíc oznamuje, že v letošním roce hodlá využít část prostředků z této rezervy a dělnické organizace a také zaměstnavatelé tento krok jednomyslně označují za absurdní a jasnou krádež budoucích důchodců.

Poznávejte věci ne slovy, ale činy. Je to rozpočtový deficit, který odráží stav financí státu, zvláště když ostatní země snižují své a Polsko zvyšuje svůj deficit. Deficit a jeho dynamika jsou lepším ukazatelem použité terapie než výše veřejného dluhu. Je zřejmé, že žádná země na světě nebude moci změnit to druhé ze dne na den. Bohužel v Polsku finanční prostředky mizí a přes vysoký rozpočtový deficit a transfery z Unie v posledních letech, chybné rozpočtové položky, nejsou peníze na uspokojení základních sociálních potřeb.

Není to tak, jak to je, ale tak, jak si to lidé myslí
Polská vláda se drží jednoho principu, to, co se počítá, jsou pouze vztahy s veřejností, a to jak vůči vlastním občanům, tak vůči finančním trhům. Vláda si uvědomila, že jeden z nejvyšších rozpočtových deficitů v Evropě nebude dlouho tolerován. Vláda v očekávané reakci vyhlašuje prognózy snižování deficitu a dokonce předpovídá vyrovnaný rozpočet na rok 2015. Pokusy o omezení deficitu v roce 2011 však již způsobily pokles růstu HDP, makroekonomické výsledky však budou plněji pocítila na konci roku 2011 a v roce 2012.

Aby mohla vláda vykázat růst HDP, potřebuje polská ekonomika permanentní transfery, a to jak ty vnější pocházející z Unie, tak ty vyplývající z růstu veřejného dluhu. Krátkodobě lze jako úspěch prezentovat růst HDP dosažený pomocí steroidní IV-kapky. Vše má ale svůj konec, trhy začaly hlasitě požadovat snížení rozpočtového deficitu. Vláda neměla na výběr a musí splnit očekávání trhu, do dlouhodobých deklarací a prognóz by chtěla zahrnout co nejvíce…

V polské realitě byl vysoký rozpočtový deficit druhem léčby symptomů, které maskovaly skutečný stav pacienta. Snížení deficitu, i když je nezbytné, není dostatečným řešením. Polská ekonomika vyžaduje strukturální změny, které byly přerušeny a které budou zmíněny v závěru.

Pokus bojovat s deficitem ukázal, že se pokrývka stále zkracuje, tempo zkracování pokrývky musí vládu znepokojovat, je jasné, že polská ekonomika na jedné straně není schopna plnit požadavky trhů, a na druhé straně probuzené naděje Poláků, které vláda neustále zvyšovala ve jménu permanentní volební kampaně. Obě reality musí na sebe narážet. Veškerá energie vlády směřuje k přežití až do voleb. V Polsku je parlament, ale i samosprávné celky stranickou kořistí a časový horizont sahá do období voleb.

Bohužel západní, vyspělejší demokracie některé věci nepředvídaly, jejich asistenční programy velmi často slouží k podpoře sociálních patologií, neefektivních rozpočtů a vedou k bankrotu ekonomik, kterým pomáhají.

Revalvace polského veřejného dluhu
Veřejný dluh Polska, ale i občanů roste v posledním období jako lavina. Dluh Poláků vzrostl na 500 miliard zlotých, ale nejdůležitější je dynamika růstu dluhu. Díky hypotečním úvěrům vzrostl soukromý dluh Poláků z 34.5 miliard PLN v březnu 2005 na 286 miliard PLN v květnu 2011, takže během 6 let vzrostl hypoteční dluh Poláků o 728 %. Právě dynamika růstu dluhu se promítá do dynamiky disponibilního příjmu domácností.

Polsko bude po mnoho let pociťovat velký nárůst závazků kvůli nárůstu hypotečních dluhů svých občanů. Každá krize a dokonce i období horšího výhledu na trhu připomene Polákům úvěrový boom posledních 6 let. Ani ve Spojených státech nebo ve Španělsku nedošlo k podobnému procentu nárůstu zadlužení občanů z hypotečních úvěrů.

V Polsku je situace ještě dramatičtější, protože více než polovina hodnoty hypotečních úvěrů je denominována ve švýcarských francích. Dlužníci, kromě koupě domu, zaujali spekulativní pozice na devizovém trhu. Hypoteční úvěr na dům nebo byt však není tím nejlepším nástrojem pro investování na Forexovém trhu. Za tuto patologii může především nekompetentní dohled nad financemi v Polsku. Na to, proč k tomu došlo, lze odpovědět nepřímo, protože pro banky bylo snazší prodat více úvěrů tímto způsobem a regulace byla taková, aby byla výhodná pro věřitele. Řešili jsme proto buď nedostatek zdravého rozumu, nebo korupci zaměstnanců finančního dozoru.

Odpovědnost za obrovský růst hypotečního dluhu u Poláků nese do značné míry vláda, která tato rozhodnutí svých občanů podnítila prokázaným ekonomickým růstem, který byl následně stimulován růstem dluhu a také převody unijních peněz.

Nejzásadnější formou přecenění polského dluhu bude trhem vynucený pokles hodnoty polského zlotého. Zároveň bude vláda, aby snížila zátěž domácího dluhu denominovaného ve zlotých, nucena snížit reálné úrokové sazby, čehož je nejčastěji dosahováno nepřímo prostřednictvím zvýšení inflace. Inflace bude zároveň odpovědí na devalvaci zlotého. Šok čeká Polsko s úpravou výdajových možností, veřejných i soukromých, s ekonomickými možnostmi. Efektivita práce, struktura zaměstnanosti, počet lidí využívajících důchodové a penzijní dávky, díry v důchodovém systému, financování zdravotnictví, boj proti patologiím jako je korupce, která bohužel staví Polsko blíže k Rusku než k Evropě, to vše čeká změny.