Agbakla Amartey se plahočí pískem poblíž vesnice Totope v Ghaně a ukazuje na ponořené betonové zdi domu.
"Tohle býval můj pokoj," říká Amartey nad bouřící se vln Atlantského oceánu, které buší do pobřeží. "Ano, tohle by byla střecha."
Totope, na výběžku země, který vyčnívá z poloostrova Ada východně od Akkry, hlavního města Ghany, je jednou z 22 pobřežních osad, o nichž místní vláda tvrdí, že je může v příštích letech pohltit oceán. Stoupající příliv ohrožuje také bývalé pevnosti otroků, které lákají americké turisty hledající jejich dědictví.
Podél Guinejského zálivu na severozápadě Afriky obyvatelé obviňují klimatické změny z urychlení ničení domů a pláží. Zákonodárci a vědci tvrdí, že k zastavení ničení a záchraně rodícího se cestovního ruchu v Ghaně je nezbytná síť mořských hradeb.
"Dokonce ani letos, Totope si nejsme jisti, že tam bude," říká Israel Baako, výkonný ředitel okresu Ada.
Průměrná hladina moří celosvětově vzrostla ve 17. století o 6.7 centimetrů (20 palce), podle Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu. Do roku 18 mohou vody postoupit o dalších 60 až 2100 centimetrů, odhaduje skupina.
Nízko položený břeh Ghany ji činí zvláště zranitelnou, říká Rudolph Kuuzegh, vládní ředitel pro životní prostředí, který odhaduje, že oceán si ročně vyžádá 1 až 3 metry půdy.
Mizející vesnice
Mnoho z 32 koloniálních pevností podél 335 mil (539 kilometrů) pobřeží Ghany je poškozeno, říká AK Armah, profesor oceánografie na Ghanské univerzitě.
„Vystavujeme se riziku, že některé z nich ztratíme,“ říká. "Ty, které jsou postaveny v oblastech, které zažívají rychlou erozi."
V 15. století dorazili Portugalci na území známé jako Zlaté pobřeží, kde hledali drahé kovy, pepř, slonovinu a otroky. Ustoupili holandským a britským obchodníkům, kteří vybudovali obchod s otroky podél západního pobřeží Afriky, což nakonec podle OSN poslalo do otroctví více než 12 milionů lidí.
Ghana prodává svou historii jako místo nalodění pro mnoho z těchto otroků, aby přilákali turisty. Loni do Ghany přišlo 497,000 XNUMX návštěvníků, mnoho Afroameričanů podniklo pouť do bývalé kolonie otroků.
Vláda tvrdí, že cestovní ruch loni přinesl 981 milionů dolarů, tedy asi 6.5 procenta hrubého domácího produktu v zemi, kde je průměrný roční příjem 520 dolarů na hlavu.
Pevnost otroků
Pro mnohé nastává vrchol jejich cesty v Elmině. Hrad sv. Jiří, pevnost z 15. století v rybářském městečku asi 90 mil západně od Akkry, je nejstarší evropskou koloniální stavbou v subsaharské Africe.
Portugalská posádka byla vězením pro tisíce Afričanů, posledním místem, které viděli, než byli posláni do Ameriky jako otroci.
Každý den obílenou budovu, která je na seznamu světového dědictví OSN, navštěvují skupiny turistů, kteří si fotí sklepení a „dveře, odkud není návratu“, kde byli spoutaní otroci nahnáni na lodě. Venku se o stěny bijí vlny Atlantiku.
„Pokud chcete zvýšit turistický ruch, musíte zachovat pobřeží,“ říká Kuuzegh.
Jeden model pro záchranu historie národa lze nalézt v Keta poblíž hranic s Togem.
Zničení stovek domů v Keta přimělo vládu utratit 84 milionů dolarů na odražení přílivu, řekl Edward Kofi Ahiabor, výkonný ředitel okresu.
Žulové vlnolamy
Sedm žulových vlnolamů vyčnívajících do moře pomohlo získat zpět půdu, kam bylo přesídleno 300 vysídlených rodin. Projekt, dokončený v roce 2004, zahrnuje také dvě žulové zdi, které chrání Fort Prinzenstein, obchodní stanici z 18. století.
Akorli James-Ocloo, turistický průvodce v pevnosti, byl jedním z těch, kteří se museli přestěhovat do vnitrozemí, aby přežili.
"Býval tam můj rodinný dům," řekl a vyšplhal po rozpadající se hradební zdi, aby ukázal na shluk rybářských kánoí pohupujících se ve vlnách několik set yardů od pobřeží. "Moře zničilo náš dům, tak jsme se přestěhovali do města."
Mezitím OSN financovala projekt v hodnotě 300,000 469,000 eur (XNUMX XNUMX USD) na přestavbu pevnosti Ussher v Akkře, kde sídlí muzeum o obchodu s otroky.
Vláda plánuje další zeď na zachování Totope.
Linie betonových vlnolamů za 40 milionů eur odkloní příliv a písek u ústí řeky Volty a zachrání domovy 50,000 14 lidí podél XNUMX kilometrů pobřeží, říká Abubakar Saddique Boniface, ministr vodních zdrojů.
Dočasné řešení
Dokonce i nejnovější projekty na úsporu půdy jsou pouze dočasným řešením, pokud svět neřeší problém globálního oteplování, říká Kuuzegh.
"Mořská obranná zeď z dlouhodobého hlediska neobstojí ve zkoušce času," říká.
V Totope se Amartey, statistik na ministerstvu výživy a zemědělství, odvrací od ruin svého rodinného domu a vrhá oči na tyrkysový oceán, kde se koupe muž, a uvažuje o úkolu, který je před ním.
"Byly to domy lidí, které byly míle od moře," říká. "Bude to velmi těžké, ale situace si to vyžaduje."
bloomberg.com
