Tens of thousands of people gathered in Beirut Sunday marking the fifth anniversary of the assassination of former Prime Minister Rafik Hariri, whose death touched off Lebanon’s Cedar Revolution or Kefaya (enough) revolt — catalyst of the end of Syria’s 30-year military occupation of Lebanon.
Bejrút viděl obrovskou účast lidí a pozdních příznivců Hariri, ale jejich počet se odhadoval na méně než v předchozích letech.
14. února 2004 kolem 1:17 v Bejrútu byl Rafik Hariri a asi 500 lidí v jeho koloně zabito 6 kg bombou v srdci narůstajícího libanonského turistického centra. Silný výbuch prošel vysoce progresivní a nejmodernější turistickou čtvrtí v Bejrútu a poškodil hlavní dominanta Bejrútu - Fénicii Inter-Continental, Monroe Hotel na Kennedy Street, Palm Beach, Vendome Inter-Continental, Riviera Hotel na Ain el Mraisseh a Resort, přístav a restaurace na St. Georges Beach naproti Fénicii. Všech XNUMX hotelů leží podél nábřeží bin Hassan. Většina hotelových hostů okamžitě odešla.
Zabitý libanonský miliardář Hariri byl vizí poválečné rekonstrukce Libanonu. Architekt investice v hodnotě několika milionů dolarů Solidere v centru Bejrútu se zvedl ze svých ruin drážďanského typu na lukrativní turistickou atrakci světové úrovně. Vlastnil 10 procent akcií Solidere a zemřel během několika metrů od své vlastní říše z bomby, která byla umístěna za zdí prázdného hotelu. Obnova Libanonu byla jeho hlavním cílem od jeho prvního jmenování předsedou vlády v říjnu 1992, v čele vlády ovládané zesnulým syrským vůdcem Hafezem Al Assadem. S profilem ukazujícím silné vazby na v té době saúdskoarabskou aristokracii a Syřany byl Hariri, jehož první funkční období trvalo do roku 1998, tou nejlepší volbou pro vedení celostátní rekonstrukce, natož její finanční části.
Soon after, Solidere was born. A form of public-private partnership, it is widely recognized as the most effective mechanism implementing large-scale urban regeneration. As a private development corporation established by government decree, it has a majority shareholding of all former owners and tenants of city center property. As the company responsible for rebuilding downtown Beirut, Solidere had been the center-piece in Lebanon’s recovery. Formed under Law 177 of 1991 as a private-sector company listed on the stock exchange, it is the firm responsible for rejuvenating the 1.8 million square meter war-ravaged Beirut Central District (BCD), the country’s largest private sector property and one of the largest Arab firms open to virtually all foreign investors. Owners were allowed to exchange property rights in the development in return for 2/3 of the company Class A shares totalled at $1.17 billion. The project was financed through the 65 million Class B shares issued at a total of $650 million. Also raised was $ 77 million from the international community through 6.7 million GDRs. Later, it would become the barometer of the country’s economy, affected by instability reflected by the stock prices.
When Hariri left office in 1998, it however saw its net profit slide by 93% in 1999 because of a depressed economy brought about by the worst recession and the government’s refusal to grant permits for construction. As a result, the deployment of the so-called Beirut Souks was delayed and frozen for much of 2000. Costing about $90 to 100 million, the 100,000 square meter souk project was the jewel in the crown of Solidere’s master plan, vital to the widespread rejuvination of the downtown ville. Permits were also delayed as Hariri’s giant brickwall of a nemesis Saudi billionaire Prince Waled bin Talal bin Abdulaziz threatened to pull out of development plans for the Four Seasons Hotel in Beirut. Interior Minister Michel Murr caused the most delay as he was involved in a Solidere dispute on the question of ownership and payment for the Murr Tower in Hamra district. The aweful red tape saddled the economy already suffering from recession and crying out for financial help internally and otherwise. Rivalry between Hariri and the administration of the succeeding Prime Minister Selim Hoss, backed fiercely by President General Emile Lahoud, put a further strain on what seemed to look like wildfire spread of Solidere. Due to Hariri’s political headbutting with the incumbent premier, land sale in the area nose-dived from $118 million to $37 million in 1999, to a further $2.7 million in 2000. But when Hariri ran again for office in 2000 and won 17 of Beirut’s 18 seats beyond expectations, replacing Hoss, the company fortunes swelled within weeks of his second term. The government was merrily issuing permits once again.
Předseda vlády poté prostřednictvím programu Horizont 2000, projektu v hodnotě několika miliard dolarů, který obnovil Bejrút jako obchodní a turistické hlavní město Libanonu a regionu, stanovil nové silné plány. Solidere byla hlavní součástí této obrovské pobídky, zatímco Hariri dokázal přesvědčit svůj parlament, aby schválil koncepci vydávání akcií Solidere bývalým vlastníkům a nájemcům v centru města.
Oblast rozkvetla. Stala se místem buzzů nebo centrem, kde vyrostla řada kaváren (které jí vynesly název Cafe City), restaurace, butiky, obchody, obchodní domy nesoucí kolekci podpisů otevřené až do půlnoci. Prodejny potravin a nápojů se nezavírají, dokud Libanonci neodejdou těsně před východem slunce, takže Solidere je vážně nejžhavější noční klub. Jen na počátku se více než 60 prodejen rozšířilo o mezinárodní kuchyni a produkty sloužící spíše jako symbol statusu společnosti Lebos. Šťastní nájemníci získají vynikající polohu na místě s výhledem na starověké fénické ruiny Berytus, které jsou dodnes vykopávány.
Toto výročí roku 2010 přichází poté, co se Haririho syn, předseda vlády Saad Hariri, smířil se sousední Sýrií, kterou otevřeně obvinil ze zabití svého otce. Čtyřicetiletý Harírí nyní stojí v čele vlády jednoty, která zahrnuje syrskou podporu politiků, kteří byli součástí politické opozice. Na rozdíl od předchozích let, kdy projevy vůdců byly plné útoků a urážek proti Sýrii, Hariri letos hovořil o nové fázi vztahů Libanonu se svými sousedy.
