Minulý týden došlo k několika projevům jednoty a solidarity z obou táborů – arabského i židovského. Minulý pátek vyzvaly tři společné arabsko-židovské demonstrace k ukončení zabíjení a obléhání Gazy. V Haifě, Junction HaGefen a Al-Jabal HaZionut se konala ženská demonstrace proti válce. V sobotu zorganizoval Vysoký kontrolní výbor Arabů v Izraeli shromáždění v Sakhninu, po němž následoval solidární pochod organizací a politických stran v rámci Koalice proti obležení Gazy v Tel Avivu, který začal na Rabinově náměstí.
Jak dny plynou, masivní solidarita v Gaze, uvnitř Palestiny z roku 1948 (současný stát Izrael), včetně tisíců demonstrujících v Tel Avivu a více než 100,000 32 demonstrujících v Sakhninu (palestinští občané Izraele), nabírá na síle. Na Západním břehu Jordánu probíhají masivní demonstrace, které zahrnovaly střety s izraelskými silami navzdory pokusům palestinské policie zasáhnout. „Jen v oblasti Betléma jsme od začátku bleskové války měli denně minimálně dvě akce (vigilie nebo demonstrace). V arabském světě se konají masivní demonstrace, i když byly tyto demonstrace zakázány, demonstranti zbiti nebo zatčeni vládami zavázanými k falešným mírovým dohodám, které nechrání práva ani důstojnost lidí. Demonstranti požadovali přerušení všech diplomatických a ekonomických styků s Izraelem a skutečnou jednotu a solidaritu. Mohutné demonstrace na tisících místech po celém světě již nelze ignorovat. [Existuje] masivní příliv materiální podpory pro Gazu, například kampaň v Saúdské Arábii vybrala 48 milionů jen za prvních XNUMX hodin,“ řekl Mazin Qumsiyeh, americký redaktor Newsletteru o lidských právech.
Dnes masivní zabíjení v Gaze nadále vyhladí obyvatelstvo Gazy. „Stovky zabitých, tisíce zraněných, nálety způsobující naprosté ničení. Bez domova zůstávají celé rodiny. Obléhání Gazy pokračuje s nedostatkem základního zboží, léků a paliva, což poškozuje každého obyvatele Pásma. Izraelští civilisté na jihu jsou drženi v zajetí vládou, která jim lže a využívá je. Ničení a smrt v Gaze jim nemohou zajistit bezpečnost, ale nevyhnutelně vedou k dalšímu násilí a zabíjení. Vláda a izraelské obranné síly jsou záměrně hluché k rostoucím výzvám k příměří,“ řekla Angela Godfrey-Goldsteinová z ICAHD neboli Izraelského výboru proti demolicím domů.
Velvyslanec Edward L. Peck, vedoucí mise v Iráku a Mauritánii, rovněž bývalý zástupce ředitele Task Force pro boj proti terorismu v Reaganově administrativě v Bílém domě, strávil listopad s delegací na Blízký východ organizovanou Radou pro národní zájmy. Řekl: „Ve hře je řada sil. Jeden brání tomu, aby se rozumné, vyvážené informace o situaci v Gaze a na Západním břehu dostaly k americké veřejnosti, která není dobře informována – nebo se o ni příliš nezajímá – zčásti právě z tohoto důvodu. Mezinárodně organizovaná loď Svobodná Gaza, snažící se prolomit desítky let trvající mořskou blokádu, kterou minulý týden narazil Izrael, se ve Washington Post nedočkala ani slova.
Peck dodal: „Mnoho lidí ví, že Izrael uvěznil desítky demokraticky zvolených poslanců Hamasu. Jsou součástí toho, čemu někteří lidé říkají 'teroristická skupina', takže všechno jde. A to může být ta nejhlubší úroveň zaujatosti. USA mají právní definici mezinárodního terorismu: Hlava 18, americký zákoník, oddíl 2331. Seznam zahrnuje zastrašování a nátlak na civilní obyvatelstvo, únosy a vraždy, přesný popis toho, co Izrael dělal a dělá.“
Bývalý americký senátor za Jižní Dakotu James Abourezk při popisu situace v Gaze řekl: „Lidé se nemají kam schovat, nemají kam utéct, aby unikli nevybíravému bombardování a zabíjení tamních civilistů. To, co Izraelci dělají, je v naprostém rozporu s Ženevskými konvencemi, pokud jde o kolektivní tresty. Palestinci nedobrovolně platí cenu za Izraelce
únorové volby, kde se kandidáti snaží ukázat
že každý je brutálnější než druhý.
„Hamas se držel příměří, které bylo porušeno, když izraelská armáda provedla razii v Gaze a zabila šest lidí Hamasu. Hamás odpověděl odpalováním podomácku vyrobených raket na jižní Izrael, což je přesně to, co po nich Barak a Livni chtěli. Co se děje, je to, že palestinské rakety dopadají na domy a pozemky, které sami terorizovali a vyháněli, když chtěl Izrael vytvořit stát,“ dodal Abourezk.
Izraelští vůdci zintenzivnili svou bleskovou válka po intenzivním leteckém „šoku a hrůze“, který zabil stovky civilistů. Cílem bylo podmanit si nejen 1.5 milionu zbídačených a vyhladovělých Palestinců, ale i větší lidskou komunitu po celém světě a přetvořit politickou mapu. Po devíti dnech stojí za to udělat si čas na analýzu uprostřed neustálých událostí (demonstrace, vigilie, rozhovory s médii), řekl Qumsiyeh.
„Až tato agrese skončí (a skončí), izraelská armáda a vůdci nevyjdou jako vítězové. Politická mapa se skutečně změní, ale ne způsobem, který izraelští vůdci, američtí vůdci nebo dokonce někteří arabští vůdci předpovídali nebo plánovali. Palestinci mají příležitost zajistit, aby se jiskry jednoty již ve vzduchu proměnily v oheň jednoty, který změní mocenskou strukturu na Blízkém východě způsobem, který skutečně přinese spravedlnost Palestině a porazí politiky a jejich kolaboranty a dobrodince. ale pouze pokud uznáme své chyby jako jednotlivců a politických frakcí (včetně Hamásu, Fatahu, PFLP, DFLP atd.),“ dodal.
S ohledem na izraelskou stranu Qumsiyeh připustil: „Abychom k sobě byli upřímní, musíme uznat, že to, s čím Izrael počítal, se zhmotnilo v několika případech: neschopnost Rady bezpečnosti OSN pod hrozbou amerického veta (pod hrozbou lobby) neschopnost arabské ligy, spolupráce mnoha arabských vlád, apatie velké části izraelské veřejnosti, předpovídaly místní pokusy potlačit hněv na ulici (od Káhiry přes Ramalláh po Bagdád atd.) a úspěch Izraele a jeho síly a dobře financovaná propaganda nejen v zabránění zpravodajství ze země v Gaze, ale i v kontrole poselství ve velké části západních médií na zádech. Některé z těchto počátečních předvídatelných informací začínají praskat po 9 dnech masakrů, které nebylo možné skrýt. Ale došlo k dalším významnějším selháním izraelské blitzkriegu… včetně přítomnosti internetu a selhání Izraele prolomit veškerý přístup k podávání zpráv a komunikaci s Gazou. Miliony lidí se nyní z první ruky učí, co se děje.
„Jako Palestinci musíme také říci 'mea culpa' a převzít určitou odpovědnost za stav věcí. My, Arabové a Palestinci, jsme již 100 let obětí západních imperiálních plánů a kolonizace. Ano, většina našich problémů s tím může přímo souviset. Ale ano také, někteří z našich vůdců byli méně než žádoucí, aby to řekli dobročinně... A naši vůdci skutečně pocházejí z nás, takže na tom musíme pracovat. Ale musí nám být jasné, že naše společenské slabosti neospravedlňují ani neospravedlňují vraždění nebo etnické čistky našeho lidu. V roce 1948 jsme neměli dobré vůdce, protože byli všichni zmasakrováni a vyhoštěni během povstání v letech 1936-1939, ale i kdyby ano, neospravedlňuje to naše vyvlastnění…“ řekl Qumsiyeh.
Více než polovina palestinských uprchlíků (a tedy polovina z 530 palestinských vesnic a měst) byla vyhnána před 14. květnem 1948 (založením Izraele). Po tomto datu, s mnohem lepšími zbraněmi a lidskou silou než kterákoli nepřátelská síla (z velké části nahodilé formace arabských sil, které přišly zastavit násilí), přistoupil vznikající stát k rozšiřování svého území nad rámec toho, co bylo doporučeno v usnesení o rozdělení Valné shromáždění OSN. Jakmile bylo místo Palestiny vyhlášeno příměří, měli jsme stát Izrael na 78 procentech Palestiny a kolaborativní jordánský režim obsadil 19 procent, takže zůstala malá část kontrolovaná Egyptem zvaná pásmo Gazy. V tomto pásu byli stlačeni uprchlíci z více než 150 etnicky vyčištěných měst a vesnic. Izrael samozřejmě expandoval více tím, že v roce 1967 obsadil zbytek Palestiny. S růstem populace se ghetto pouště v Gaze stalo domovem pro 1.5 milionu, rozzlobeně vysvětlil redaktor Human Rights.
