Pan Saakašvili blafoval. Rusové dorovnali jeho blaf. Je teď Západ zaseknutý jeho záchranou?

Oběťmi jsou samozřejmě civilisté Gruzie a jejího odtrženého regionu Jižní Osetie, kteří jsou chyceni v eskalující bitvě mezi gruzínskou armádou a silami Jižní Osetie a jejich mocnými.

Oběťmi jsou samozřejmě civilisté Gruzie a jejího odtrženého regionu Jižní Osetie, kteří se ocitli v eskalující bitvě mezi gruzínskou armádou a silami Jižní Osetie a jejich mocným ruským podporovatelem. Stovky lidí byly údajně zabity v průběhu gruzínského náporu a dvou dnů těžkých bojů, které do sobotní pozdní noci nevykazovaly žádné známky zmírnění, a tisíce dalších čelí výsledné humanitární krizi. Ale bitva, která začala v Gruzii zuřit, když byli světoví vůdci ošetřeni pyrotechnikou zahajovacího ceremoniálu olympijských her v Pekingu, může být nejvážnější výzvou pro rovnováhu sil po skončení studené války od rozpadu Sovětského svazu.

Gruzie a Jižní Osetie jsou odtrženy od Gruzie počátkem 90. let po získání nezávislosti na Sovětském svazu již více než deset let v neklidném míru. Po vleklé válce, která zabila asi 1,000 XNUMX lidí a vyhnala z území tisíce dalších etnických Gruzínců, byla Gruzie nucena podepsat dohodu o příměří, která ponechala Jižní Osetii – malé hornaté území o pár fotbalových hřišť menší než Rhode Island – fakticky autonomní, ale nedokáže zajistit uznání mezinárodním společenstvím. Rusko přesto chránilo region, poskytovalo finance, vojenskou ochranu a dokonce pasy, a využilo odtržení Jižní Osetie spolu s odtržením Abcházie, dalšího odštěpeneckého regionu Gruzie, jako páku proti přání Tblisi vstoupit do NATO. Moskva považuje směřování Gruzie k NATO jako součást strategie nepřátelského obklíčení Ruska západními mocnostmi, a když západní aliance začátkem tohoto roku umožnila odtržení Kosova od Srbska, přestože jeho nezávislost není uznána Organizací spojených národů, mnozí analytici očekávali Rusko se pomstí dalším rozdmýcháváním požárů odtržení v Gruzii.

Gruzínský prezident Michail Saakašvili má jiný program – vyhrál volby v roce 2004 na základě slibu, že obnoví odtržená území a vstoupí do NATO. Tak úzce se dvořil USA, že Gruzie má dnes v Iráku 2,000 XNUMX vojáků, což je třetí největší kontingent po USA a Británii, ačkoli Tbilisi nyní naznačilo, že bude muset přivést alespoň polovinu z nich domů, aby se vypořádalo s bezpečnostní krizí v zemi. Jižní Osetie. Někteří však budou číst nejnovější kroky gruzínského vůdce jako navržené tak, aby přinutily členy NATO, kteří se zdráhají naléhat na otázku předání členství Gruzii, ze strachu, že by to vyvolalo ruskou reakci. Takže po několika dnech šarvátky podél neoficiální hranice mezi svými silami a silami separatistů zahájil gruzínský vůdce plnohodnotnou invazi, jejímž cílem, jak řekla jeho vláda, bylo „obnovit ústavní pořádek“, tedy kontrolu. centrální vládou v Jižní Osetii. Ofenzíva byla zjevně hazard, protože Saakašvili neměl pochybovat o připravenosti Moskvy bránit Jižní Osetii. Představitelé NATO navíc opakovaně varovali gruzínskou vládu před zahájením jakéhokoli pokusu o vyřešení sporu vojenskými prostředky. Přesto se tlačil dopředu.

V pátek gruzínské síly ostřelovaly populační centra Jižní Osetie a zahájily pozemní invazi hluboko do území. V poledne zprávy oznámily, že imobilizovali velkou část opozice a převzali kontrolu nad hlavním městem Jižní Osetie Cchinvali. Město se dostalo pod těžký útok letadel, dělostřelectva a obrněných jednotek a představitelé Jižní Osetie uvedli, že bylo zabito více než 1,000 lidí. Přesto se zdálo, že blesková ofenziva vrátila Gruzii zpět do čela separatistického regionu a splnila Saakašviliho předvolební slib. Ofenzíva odstartovala divoké oslavy v gruzínském hlavním městě Tbilisi.

Prvotní reakcí Ruska bylo svolání mimořádného zasedání Rady bezpečnosti OSN v naději, že schválí rezoluci požadující okamžité příměří mezi Gruzií a Jižní Osetií. Ale Spojené státy a další protestovaly proti jazyku, který, jak se zdá, osvobozoval Rusko od odsouzení za použití síly. Rusko je často obviňováno z destabilizace regionu ve svůj vlastní prospěch a použití svých mírových sil jako zástěrky pro udržení vojenské přítomnosti v regionu. Rada bezpečnosti se nedokázala shodnout na rezoluci a následující den, když ruská média začala informovat o ztrátách mezi ruskými vojáky a občany v Jižní Osetii, se v hlavním vysílacím čase objevil prezident Dmitrij Medveděv s přísnou tváří, aby mrazivě vyzval arm: „Jsem povinen bránit život a čest ruských občanů, ať jsou kdekoli,“ řekl. "Nenecháme ty, kteří jsou zodpovědní za smrt našich lidí, bez trestu." A s tím začaly do Jižní Osetie proudit ruské obrněnce a dělostřelectvo a jeho letouny začaly bombardovat gruzínské pozice. V sobotu se objevily protichůdné zprávy o tom, která strana kontroluje Jižní Osetii, ale ruská letadla zaútočila na nedaleké gruzínské město Gori při náletech, které podle gruzínských představitelů zabily 60 lidí.

Ať už byl efekt zamýšlen nebo ne, zdá se, že Moskva nyní využívá Saakašviliho strategického přesahu k tomu, aby udělila brutální lekci nejen Gruzíncům, ale i dalším sousedům, kteří se snaží spojit se Západem proti Rusku. Nyní Saakašvili apeluje na západní podporu. "Proti Gruzii byla zahájena agrese v plném rozsahu," řekl a vyzval k intervenci Západu. Ale vzhledem k předchozím varováním NATO, jeho závazkům jinde a neochotě mnoha jeho členských států znepřátelit si Rusko zůstává nepravděpodobné, že Gruzie získá více než verbální podporu od svých žádoucích západních ochránců. Zdá se, že Saakašvili podcenil rozsah ruského odporu a přecenil rozsah podpory, na kterou mohl od USA a jejich spojenců počítat. Gruzínský vůdce možná očekával, že Washington zakročí na jeho obranu, zejména s ohledem na ústřední postavení jeho země v geopolitice energetiky – Gruzie je jedinou alternativou k Rusku jako trasa pro ropovod přepravující ropu z Ázerbájdžánu na západ. Rusko ale nehrozí, že by Gruzii převálcovalo. Moskva tvrdí, že jednoduše využívá svou armádu k obnově separatistických hranic, což by Saakašvilimu udělilo potupnou porážku.

Ačkoli o jejím výsledku ještě nebylo rozhodnuto, ofenziva zahájená Gruzií s cílem obnovit Jižní Osetii nemá žádný vítězný výsledek. Buď vyhraje Saakašvili, nebo Moskva. Pokud USA a jejich spojenci neprokážou velmi nepravděpodobnou touhu po konfrontaci s rozzlobeným a ožívajícím Ruskem na jejich vlastním dvorku, chytré peníze by šly na Moskvu.

CO SI Z TOHOTO ČLÁNKU ODVĚTŘIT:

  • Moscow sees Georgia’s move towards NATO as part of a strategy of hostile encirclement of Russia by Western powers, and when the Western alliance enabled Kosovo’s secession from Serbia earlier this year despite the fact that its independence is not recognized by the United Nations, many analysts expected Russia to retaliate by further stoking the fires of secession in Georgia.
  • But the Georgian leader’s latest actions will be read by some as designed to force the hand of NATO members reluctant to press the issue of handing membership to Georgia for fear of provoking a Russian backlash.
  • Georgia and South Ossetia have been squared off in an uneasy peace for more than a decade, now, since the region broke away from Georgia in the early ’90s, following its independence from the Soviet Union.

<

O autorovi

Linda Hohnholzová

Šéfredaktor pro eTurboNews se sídlem v eTN HQ.

Sdílet s...