Revoluční povstání v Egyptě

„Před několika dny jsem řekl, že Mubarakův osud byl zpečetěn a že ani Obama ho nedokázal zachránit.

Svět ví o tom, co se děje na Blízkém východě. Zprávy se šíří ohromující rychlostí. Politici mají sotva dost času na to, aby si přečetli depeše přicházející hodinu po hodině. Všichni si uvědomují důležitost toho, co se tam děje.

Po 18 dnech tvrdého boje dosáhl egyptský lid důležitého cíle: svržení hlavního spojence Spojených států v srdci arabských národů. Mubarak utlačoval a drancoval svůj vlastní lid, byl nepřítelem Palestinců a spolupachatelem Izraele, šesté jaderné mocnosti na planetě, spojeného s válečnou skupinou NATO.

Ozbrojené síly Egypta pod velením Gamala Abdela Nassera hodily přes palubu poddajného krále a vytvořily republiku, která s podporou SSSR bránila svou vlast před francouzsko-britskou a izraelskou invazí v roce 1956 a zachovala si její vlastnictví. Suezského průplavu a nezávislost jeho starověkého národa.

Z toho důvodu měl Egypt ve třetím světě vysokou prestiž. Násir byl známý jako jeden z nejvýznamnějších vůdců Hnutí nezúčastněných, na jehož vzniku se podílel spolu s dalšími známými vůdci Asie, Afriky a Oceánie, kteří bojovali za národní osvobození a za politické a ekonomické nezávislost bývalých kolonií.

Egypt se vždy těšil podpoře a respektu této mezinárodní organizace, která sdružuje více než sto zemí. Přesně v tuto dobu tato sesterská země předsedá NAM po odpovídající tříleté období; a podpora mnoha jejích členů v boji, do kterého se dnes její lidé zapojují, je samozřejmostí.

Jaký byl význam dohod z Camp Davidu a proč hrdinný palestinský lid tak horlivě hájí svá nejzákladnější práva?

V Camp Davidu – za zprostředkování tehdejšího prezidenta Spojených států Jimmyho Cartera – podepsali egyptský vůdce Anwar el-Sadat a izraelský premiér Menahem Begin slavné smlouvy mezi Egyptem a Izraelem.

Říká se, že tajná jednání trvala 12 dní a 17. září 1978 podepsali dvě důležité smlouvy: jednu o míru mezi Egyptem a Izraelem; druhý souvisí s vytvořením autonomního území v pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu, kde el-Sadat uvažoval – a Izrael si byl vědom a sdílel tuto myšlenku – hlavním městem státu Palestina a jehož existence, stejně jako Státu Izrael, byla schválena OSN 29. listopadu 1947 v britském protektorátu Palestina.

Na konci namáhavých a komplikovaných rozhovorů Izrael souhlasil se stažením svých jednotek z egyptského území na Sinaji, i když kategoricky odmítl účast Palestinců na těchto mírových jednáních.

Jako produkt první smlouvy, ve lhůtě jednoho roku, Izrael vrátil území Sinaj okupované během jedné z arabsko-izraelských válek zpět Egyptu.

Na základě druhé dohody se obě strany zavázaly jednat o vytvoření autonomního režimu na Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy. První z nich zahrnovala 5 640 kilometrů čtverečních území a 2.1 milionu obyvatel; a druhý, 360 kilometrů čtverečních a 1.5 milionu obyvatel.

Arabské země byly touto smlouvou uraženy, když podle jejich názoru Egypt nehájil dostatečně energicky a odhodlaně palestinský stát, jehož právo na existenci bylo ústředním bodem bitvy, kterou po desetiletí vedly arabské státy.

Jejich reakce dosáhly takové úrovně rozhořčení, že mnozí z nich přerušili své vztahy s Egyptem. Rezoluce Organizace spojených národů z listopadu 1947 tak byla vymazána z mapy. Autonomní orgán nebyl nikdy vytvořen, a tak byli Palestinci zbaveni práva na existenci jako nezávislý stát; to je původ nekonečné tragédie, ve které žijí a která měla být vyřešena před více než třemi desetiletími.

Arabské obyvatelstvo Palestiny je obětí genocidních akcí; jejich pozemky jsou zabaveny nebo zbaveny zásob vody v polopouštních oblastech a jejich domy jsou zničeny těžkou demoliční technikou. V pásmu Gazy je pravidelně na milion a půl lidí útočeno výbušnými projektily, živým fosforem a nástražnými bombami. Pozemky v pásmu Gazy jsou blokovány po souši i po moři. Proč se v takové míře mluví o dohodách z Camp Davidu, když se nikdo nezmiňuje o Palestině?

Spojené státy dodávají do Izraele nejmodernější a nejsofistikovanější zbraně v hodnotě miliard dolarů ročně. Egypt, arabská země, se stal druhým příjemcem amerických zbraní. Bojovat proti komu? Další arabská země? Proti samotnému egyptskému lidu?

Když obyvatelstvo žádalo o respektování svých nejzákladnějších práv a rezignaci prezidenta, jehož politika spočívala ve vykořisťování a drancování vlastního lidu, represivní složky vycvičené USA neváhaly ani vteřinu střílet na ně, zabíjet stovky zraněných tisíce.

Když Egypťané očekávali vysvětlení od vlády své vlastní země, odpovědi přicházely od vysokých úředníků zpravodajských služeb Spojených států nebo vládních orgánů, aniž by egyptské představitele respektovali.

Je možné, že vůdci Spojených států a jejich zpravodajské agentury nevěděli vůbec nic o kolosálních krádežích spáchaných Mubarakovou vládou?

Než měli lidé hromadně protestovat z náměstí Tahrir, ani vládní úředníci, ani zpravodajské orgány Spojených států nepronesli jediné slovo o privilegiích a nehorázných krádežích miliard dolarů.

Bylo by chybou se domnívat, že lidové revoluční hnutí v Egyptě teoreticky poslouchá reakci na porušování jejich nejzákladnějších práv. Národy se nevzpírají represím a smrti, ani nezůstávají celé noci energicky protestovat jen kvůli formálním záležitostem. Dělají to, když jsou jejich zákonná a materiální práva nemilosrdně obětována nenasytným požadavkům zkorumpovaných politiků a národních a mezinárodních kruhů drancujících zemi.

Míra chudoby nyní zasáhla velkou většinu militantních lidí, mladých a vlasteneckých, přičemž jejich důstojnost, kultura a přesvědčení byly pošlapávány.

Jak bylo možné sladit nezadržitelný růst cen potravin s desítkami miliard dolarů, které byly připisovány prezidentu Mubarakovi a privilegovaným složkám vlády a společnosti?

Nestačí nyní, když zjišťujeme, jak moc tyto věci přicházejí; musíme požadovat, aby byli vráceni do země.

Obama je ovlivněn událostmi v Egyptě; jedná, nebo se zdá, že jedná, jako by byl pánem planety. Zdá se, že egyptská záležitost je jeho věc. Neustále telefonuje a mluví s představiteli jiných zemí.

USA využívají významnou část kukuřice, kterou vypěstují, a velké procento sklizně sóji na výrobu biopaliv. Pokud jde o Evropu, využívá k tomu miliony hektarů půdy.

Na druhé straně v důsledku klimatických změn, které mají na svědomí v zásadě rozvinuté a bohaté země, vzniká nedostatek sladké vody a potravin slučitelný s růstem populace tempem, které by vedlo k 9 miliardám obyvatel za pouhých 30 let. , bez OSN a nejvlivnějších vlád planety, po neuspokojivém setkání v Kodani a Cancúnu, které varovalo a informovalo svět o této situaci.

Podporujeme egyptský lid a jeho odvážný boj za jeho politická práva a sociální spravedlnost.

Nejsme proti lidu Izraele; jsme proti genocidě palestinského lidu a jsme pro jeho právo na nezávislý stát.

Nejsme pro válku, ale pro mír mezi všemi národy."

Edova poznámka: Když obsah spadá pod „Tiskové prohlášení“, znamená to, že materiál je plně a přímo od samotného autora. Použití otevřených a uzavřených uvozovek k obalení celého textu znamená, že eTN není autorem výše uvedeného prohlášení. eTN jednoduše poskytuje informace pro čtenáře, které by to mohlo zajímat.