Africkí migranti a hašovací zacházení v Africe a Evropě

(eTN) – V poslední době se počet Afričanů mířících do zámoří zdvojnásobil. Na celém kontinentu, zejména v západní Africe a Nigérii, stěží existuje rodina bez člena žijícího v zámoří legálně nebo nelegálně. Ve skutečnosti se stalo symbolem společenského postavení mít člena rodiny žijící v zámoří. V celé západní Africe a Nigérii žije mnoho rodin převážně z převodů peněz ze zahraničí.

Přínosy těchto lidí ekonomikám jejich zemí, zejména remitence, každým dnem rostou. Například zpráva, kterou nedávno zveřejnila Centrální banka Nigérie (CBN), ukazuje, že Nigerijci v diaspoře jen v první polovině letošního roku poukázali 8 miliard dolarů. Očekává se, že se toto číslo do prosince 2007 zdvojnásobí.

Před desítkami let byli Afričané proseni nebo lákáni, aby cestovali do zámoří, aby získali západní vzdělání. Bylo tomu tak v letech před a po nezávislosti, kdy nové státy, které potřebovaly pracovní sílu k řízení svých záležitostí, nabízely stipendia bystrým mladým Afričanům.

Dnes se trend změnil. Dveře do západního světa už nejsou výsadou vzdělaných Afričanů, ale každého, kdo si může dovolit zaplatit jízdné. V celé západní Africe je všeobecně známo, že peníze a bohatství nerostou na ulicích Evropy, ale hojnost příležitostí, která v Africe chybí pro kvalifikované i nekvalifikované Afričany. Drsná ekonomická situace je skutečně hlavním faktorem, který pohání mnoho mladých Afričanů k migraci za každou cenu, a těch pár, kterým se to podařilo, si žije lépe než ti doma.

Od počátku 80. let se nekvalifikovaní Západoafričané dobrovolně ve velkém stěhují do Evropy z ekonomických důvodů, přičemž oblíbenými destinacemi jsou Španělsko, Itálie a Malta. To je navíc k těm, kteří byli vysídleni válkou a krizí v místech, jako je Libérie, Sierra Leone a nedávno v Pobřeží slonoviny.

Mnoho z těchto cestovatelů, kteří si nemohou zajistit víza přímo na ambasádách západních zemí, se nyní obrací do pouště a moře. Riskují všechno a věří, že je Evropská unie v rámci Schengenského ujednání nechce, a proto jejich vlády nemohou zajistit základní životní potřeby. V důsledku toho se rozhodli přestěhovat do zemí, o nichž si myslí, že mají rovné podmínky pro všechny, kdo se odváží snít.

Nová skupina imigrantů, mužů a žen, zahrnuje špatně vyučené tesaře, zedníky, mechaniky a některé bez jakékoli formy povolání. Podle nigerijského velvyslanectví ve Španělsku z 18,000 10,000 tamních Nigerijců téměř XNUMX XNUMX z nich neumí číst ani psát anglicky, což je úřední jazyk Nigérie, protože nikdy neměli žádnou formu vzdělání. Totéž platí pro Ghanu, Senegal, Mali a Kamerun, které jsou hlavními zeměmi západní Afriky produkujícími nelegální přistěhovalce.

Mnoho afrických přistěhovalců, kteří jsou dnes považováni za bezpečnostní riziko pro Evropu, jsou lidé, kteří si cestu do Evropy ztížili. Buď zaplatili tolik, aby si zajistili víza, nebo vstoupili přes různé silnice a námořní cesty. Aby se mohli vydat na tento výlet, mnozí prodali své nemovitosti nebo si vzali půjčky, které musí být splaceny ve stanoveném čase. Jejich nesplácení půjček mělo často hrozné následky pro jejich rodiny doma. Aby se tomuto nebezpečí vyhnuli, jsou imigranti často nuceni vstoupit do toho, čemu se v Africe říká „rychlý pruh“; trestné činnosti, prostituci a obchodování s tvrdými drogami.

Tito ilegální přistěhovalci, nevzdělaní a většinou bez jakéhokoli povolání, se obtížně integrují. Potýkají se s jazykovými a kulturními problémy, a proto je integrace obtížná, ne-li nemožná.

Navzdory hrozbě uvěznění, rasismu, kulturní bariéře a postavení občana druhé kategorie v některých zemích v zahraničí jsou mnozí stále vzdoroví a vydávají se na cestu ke zlepšení své ekonomické situace.

Migrace tisíců Afričanů vyvolává v Evropské unii neklid. Tento trend se stal problémem předvolebních kampaní, kdy některé strany navrhují přísnější opatření, aby zabránily záplavě imigrantů.

Kolující fáma, že několik hlídkových člunů se záměrně zaměřuje na lodě nelegálních přistěhovalců a potápí je, aby jim zabránily dostat se do Evropy, stejně jako nedávné odhalení brutality afrických dětí na Kanárských ostrovech nemohou tento problém vyřešit. Kromě poškození pověsti EU jako důvěryhodného orgánu zvýší sázky, aby se lidé odvážili podniknout cestu.

Po neúspěchu výše uvedeného EU opět zesílila svůj tlak na Libyi a Maroko, aby byly tvrdší vůči vnímaným africkým migrantům tím, že s nimi týrá a odradí je od cesty přes poušť a do Evropy.

Zatímco Maroko ve většině případů odmítá deportovat převážně Nigerijce, Libye navzdory svému panafričanskému postoji pokračuje v deportování Afričanů bez rozdílu. Existují jasné důkazy o hrubém zacházení s africkými migranty, z nichž mnozí byli zamčeni ve velkých pytlích a pytlích a vypuštěni do Středozemního moře libyjskou bezpečností a obyčejným Libyjcem.

Pro bezpečnější Evropu by těmto kategoriím lidí měla být poskytnuta pracovní místa a pomoc, která je odláká od páchání trestné činnosti v celé Evropě. Podobně by se měla zmírnit schengenská vízová povinnost, pokud Evropa chce, aby imigranti přicházející z Afriky byli pod menším tlakem.

Ať je to jakkoli, ať už jsou kvalifikovaní nebo nekvalifikovaní, některé z nejlepších mozků a myslí opustily kontinent, aby hledaly lepší život v zámoří, čímž vytvořily prázdnotu ve všech vrstvách našeho lidského snažení.

Afričtí vůdci jsou zodpovědní za obrovský únik lidského kapitálu do zámoří. Nedá se popřít, že život v Africe je ošklivý, krátký a brutální. Politická stabilita, bezpečnost života a majetku, prvotřídní infrastruktura, příležitosti realizovat svůj sen jsou některé z věcí, které Afričany přitahují do Evropy, Ameriky a Asie.

Poskytnutí příznivého prostředí by nejenom zastavilo příliv, ale také povzbudilo Afričany v diaspoře, aby se vrátili domů a mapovali kontinent do větších výšek.

[George má štěstí eturbonews velvyslanec v Nigérii a vydavatel www.travelafricanews.com. Je také vítězem ceny Evropské komise Lorenza Nataliho za rok 2006 pro novináře informující o lidských právech a demokracii.]